sobota 25. prosince 2010
pátek 10. prosince 2010
Oficína - vzhled a sortiment
Dlouho jsem přemýšlela jak celou rubriku pojmout. A nic mě nenapadlo:-) Tak po hlavě do toho, ono se to vyvrbí. Samozřejmě plno věcí bude, víc než obecně, pojato tak, jak je to v našich lékárnách. Holt jsem tolik norských lékáren ještě nevyzkoušela.
Většina lékáren je tu samoobslužného typu, co se týče volného prodeje. U východu sedí jedna laborantka na kase a buď jen kasíruje anebo z velké části taky radí. Což samozřejmě způsobuje to, že tam pak stojí 10 lidí ve frontě a čeká, než si ta paní před nimi vybere ten nejúžasnější krém a oni budou moct zaplatit ten jeden paralen, kvůli kterému přišli. Ale kupodivu se to nestává tak často a Noři navíc umí čekat.
Regály v oficíně jsou rozděleny do kategorií, např.: nachlazení, oči a uši, vitamíny, bolest, alergie, trávení, děti atd. a samozřejmě kosmetika, která zabírá asi čtvrtinu všech polic. Navíc stojí v oficíně i lednice na volně prodejné zboží. Také máme jeden regál s volně prodejným zbožím, ke kterému ale nemají zákazníci volný přístup. V něm jsou volně prodejné věci, které jsou trochu diskutabilní nebo potřebují komentář, např. nosní sprej s kortikoidy, "postinory", některá projímadla, přípravky na vši, ibuprofen v sirupu, Alli apod.
Celkově máme sortiment oproti Čechám spíš chudý, jak už to je v Norsku skoro všude. Nosní sprej od dvou firem, slabší a silnější, těžko hledat něco jiného než xylometazolin (i když nějaký oxymetazolin se najde). Kapičky jen v jednorázových pipetkách. Ale Noři jdou víc než Češi po mořské vodě, nebo aspoň pro dětičky, což je dobře. S kašlem je to tu špatné. Na vykašlání mají jen bromhexin a guaifenesin. Acetylcystein je na recept. Jitrocelový a další u nás běžné sirupy jsem tu neviděla. Na suchý kašel pouze noskapin. Většina cucadel na bolení v krku jsou vlastně bonbóny. Dezinfekční Strepsils zakázali z důvodu obsahové látky, kterou poté odstranili a přípravek přejmenovali na Repsils. Zbytek zůstal beze změny, což je něco neuvěřitelného. Kupující platí za barvu, chuť a cukr. Mezi ostatními se najdou produkty s kolostrem a bylinnými olejíčky.
Sortiment na odvykání kouření a proti alergii je podobný jako u nás. Dá se koupit mazací hydrokortizon bez receptu, stejně tak bacitracin v masti a zásypu.
S paracetamolem a ibuprofenem je to podobné jako u nás, volně je 500 mg, resp. 200 a 400 mg. Mají nepsané pravidlo, že by se nemělo prodat volně víc tablet než je v nejmenším balení na recept. Dětem se víc než sirupy dávají čípky a cucací tablety. Ibuprofenový sirup není vůbec běžný. Žádné "feťácké" oblíbenosti se tu nekoupí.
Zácpový a průjmový sortiment je zase podobný, ale mnohem běžnější je užívání laktobacilových a podobných tablety. Projímadla s více než 50 tabletami v balení přechází zrovna teď na recept. Pálení žáhy se řeší jak neutralizací, tak ranitidinem a famotidinem, případně kombinovaným přípravkem. Volně se dá koupit i nějaký pantoprazol, ale je to pálka. Z protiprďativ je tu dimetikon, máme ho v tabletách a v kapkách.
Vitamíny se najdou všech barev, tvarů a chutí, není ale výběr v u nás tolik běžných multivitamínových přípravcích. Šumák ani jeden, tablety asi jedny. Na přírodní léčiva si vůbec potrpí ještě míň než Češi. Brusinky se najdou, ale echinaceu a hlívu aby člověk pohledal. S homeopatií je to taky na levačku, monokomponenta sice máme, ale nikdo to neumí a navíc to nemají od Boironu a používají decimální ředění! Polykomponenta nikde nic. Těhotné se cpou paracetamolem horem dolem a možná kdyby jen to...
Další zvláštností je cena těhotenských testů, kde to je ale možná spíš česká zvláštnost, že je máme tak levné. Protože v Norsku i ve Francii takový testík zatěžká peněženku. Tady se pod 200 Kč za jeden nedostanete. Existuje volně prodejný vaginální přípravek s obsahem estradiolu pro použití při menopauzálních problémech.
Náplastí a podobných serepetiček máme hory, včetně různých speciálních sterilních a nesterilních a s lepidlem a bez lepidla a takových a makových typů, ze kterých jsem do teď úplně v háji. Prodáváme padesát druhů nůžtiček, pinzet, špuntů do uší.
Nemáme ale žádné dezinfekční oční kapky, na všechno solená voda, nic na červené oči, všechno na suché, samá klouzadla v tom. Do uší nemáme v podstatě nic, o ušních svících neslyšeli, na chrápání v podstatě totéž, co v ČR.
Milion druhů dudlíků, různé věci pro dětičky. Lékárny ale nemívají sunary, jen něco speciálního, co se dá napsat na recept. Na skladě se najde i elektrická prsní pumpa, jejíž cena je celkem vysoká.
Z kosmetiky máme Vichy, Eucerin, A-Derma a Avéne a pak norské ACO, Cliniderm a Cosmica. Jeden aby se v tom vyznal.
Máme různé olejíčky a hodně druhů ústních přípravků - dezinfekčních vod, fluorových vod, kartáčků, mezikartáčků, nití, past, párátek s fluorem(!), fluorových tablet.
Nabízíme něco málo ze sušených drog, ale nemáme vůbec čaje, což mi přijde dost škoda. Ani sáčky, ani sypané, maximálně něco pro kojící by se našlo.
Máme velký výběr bandáží na všechno, co člověka napadne. Taky plno výživových doplňků typu Nutridrink. Prodáváme různé baterky do naslouchátek, protiskluzové návleky na boty a hole, deníky pro diabetiky a plno příruček o nemocech.
Teď kolem Vánoc přibylo plno dárkových taštiček, a také speciální kořeněný čaj, hořčice a sladké mandle. Prostě supermarket hadr:-)
Většina lékáren je tu samoobslužného typu, co se týče volného prodeje. U východu sedí jedna laborantka na kase a buď jen kasíruje anebo z velké části taky radí. Což samozřejmě způsobuje to, že tam pak stojí 10 lidí ve frontě a čeká, než si ta paní před nimi vybere ten nejúžasnější krém a oni budou moct zaplatit ten jeden paralen, kvůli kterému přišli. Ale kupodivu se to nestává tak často a Noři navíc umí čekat.
Regály v oficíně jsou rozděleny do kategorií, např.: nachlazení, oči a uši, vitamíny, bolest, alergie, trávení, děti atd. a samozřejmě kosmetika, která zabírá asi čtvrtinu všech polic. Navíc stojí v oficíně i lednice na volně prodejné zboží. Také máme jeden regál s volně prodejným zbožím, ke kterému ale nemají zákazníci volný přístup. V něm jsou volně prodejné věci, které jsou trochu diskutabilní nebo potřebují komentář, např. nosní sprej s kortikoidy, "postinory", některá projímadla, přípravky na vši, ibuprofen v sirupu, Alli apod.
Celkově máme sortiment oproti Čechám spíš chudý, jak už to je v Norsku skoro všude. Nosní sprej od dvou firem, slabší a silnější, těžko hledat něco jiného než xylometazolin (i když nějaký oxymetazolin se najde). Kapičky jen v jednorázových pipetkách. Ale Noři jdou víc než Češi po mořské vodě, nebo aspoň pro dětičky, což je dobře. S kašlem je to tu špatné. Na vykašlání mají jen bromhexin a guaifenesin. Acetylcystein je na recept. Jitrocelový a další u nás běžné sirupy jsem tu neviděla. Na suchý kašel pouze noskapin. Většina cucadel na bolení v krku jsou vlastně bonbóny. Dezinfekční Strepsils zakázali z důvodu obsahové látky, kterou poté odstranili a přípravek přejmenovali na Repsils. Zbytek zůstal beze změny, což je něco neuvěřitelného. Kupující platí za barvu, chuť a cukr. Mezi ostatními se najdou produkty s kolostrem a bylinnými olejíčky.
Sortiment na odvykání kouření a proti alergii je podobný jako u nás. Dá se koupit mazací hydrokortizon bez receptu, stejně tak bacitracin v masti a zásypu.
S paracetamolem a ibuprofenem je to podobné jako u nás, volně je 500 mg, resp. 200 a 400 mg. Mají nepsané pravidlo, že by se nemělo prodat volně víc tablet než je v nejmenším balení na recept. Dětem se víc než sirupy dávají čípky a cucací tablety. Ibuprofenový sirup není vůbec běžný. Žádné "feťácké" oblíbenosti se tu nekoupí.
Zácpový a průjmový sortiment je zase podobný, ale mnohem běžnější je užívání laktobacilových a podobných tablety. Projímadla s více než 50 tabletami v balení přechází zrovna teď na recept. Pálení žáhy se řeší jak neutralizací, tak ranitidinem a famotidinem, případně kombinovaným přípravkem. Volně se dá koupit i nějaký pantoprazol, ale je to pálka. Z protiprďativ je tu dimetikon, máme ho v tabletách a v kapkách.
Vitamíny se najdou všech barev, tvarů a chutí, není ale výběr v u nás tolik běžných multivitamínových přípravcích. Šumák ani jeden, tablety asi jedny. Na přírodní léčiva si vůbec potrpí ještě míň než Češi. Brusinky se najdou, ale echinaceu a hlívu aby člověk pohledal. S homeopatií je to taky na levačku, monokomponenta sice máme, ale nikdo to neumí a navíc to nemají od Boironu a používají decimální ředění! Polykomponenta nikde nic. Těhotné se cpou paracetamolem horem dolem a možná kdyby jen to...
Další zvláštností je cena těhotenských testů, kde to je ale možná spíš česká zvláštnost, že je máme tak levné. Protože v Norsku i ve Francii takový testík zatěžká peněženku. Tady se pod 200 Kč za jeden nedostanete. Existuje volně prodejný vaginální přípravek s obsahem estradiolu pro použití při menopauzálních problémech.
Náplastí a podobných serepetiček máme hory, včetně různých speciálních sterilních a nesterilních a s lepidlem a bez lepidla a takových a makových typů, ze kterých jsem do teď úplně v háji. Prodáváme padesát druhů nůžtiček, pinzet, špuntů do uší.
Nemáme ale žádné dezinfekční oční kapky, na všechno solená voda, nic na červené oči, všechno na suché, samá klouzadla v tom. Do uší nemáme v podstatě nic, o ušních svících neslyšeli, na chrápání v podstatě totéž, co v ČR.
Milion druhů dudlíků, různé věci pro dětičky. Lékárny ale nemívají sunary, jen něco speciálního, co se dá napsat na recept. Na skladě se najde i elektrická prsní pumpa, jejíž cena je celkem vysoká.
Z kosmetiky máme Vichy, Eucerin, A-Derma a Avéne a pak norské ACO, Cliniderm a Cosmica. Jeden aby se v tom vyznal.
Máme různé olejíčky a hodně druhů ústních přípravků - dezinfekčních vod, fluorových vod, kartáčků, mezikartáčků, nití, past, párátek s fluorem(!), fluorových tablet.
Nabízíme něco málo ze sušených drog, ale nemáme vůbec čaje, což mi přijde dost škoda. Ani sáčky, ani sypané, maximálně něco pro kojící by se našlo.
Máme velký výběr bandáží na všechno, co člověka napadne. Taky plno výživových doplňků typu Nutridrink. Prodáváme různé baterky do naslouchátek, protiskluzové návleky na boty a hole, deníky pro diabetiky a plno příruček o nemocech.
Teď kolem Vánoc přibylo plno dárkových taštiček, a také speciální kořeněný čaj, hořčice a sladké mandle. Prostě supermarket hadr:-)
neděle 28. listopadu 2010
Snø [čti: sníh]
Poprvé se tuhle zimu sníh objevil 21. 10. No, co mi zbývá, nazývám to zimou, přestože do mě na základce namlátili, že listopad je podzimní měsíc. Jenže zdejší počasí to nehodlá akceptovat. V říjnu se to všem zdálo celkem brzo. Taky proto, že to oproti mému přání okamžitě neslezlo. To mají z toho, že tu nemají v létě pořádně teplo. Země není vyhřátá, a tak nasněží a nerozpustí se to! Ale v následujících dnech začalo podzimně pršet, a tak to sníh neustál. I když v některých pangejtech se udržel. Potvrzuje se totiž loňská zkušenost, že tu mají v zimě přes den i v noci v podstatě stejnou teplotu. Celkem zvláštní. Teď se pohybujeme kolem 5-10°C pod nulou.
Minulý víkend se ale, stejně jako všechny obchody, příroda rozhodla hodit do vánoční nálady a přinesla nám parádní sněhovou nadílku. A od té doby sněžilo a sněží a asi ještě bude sněžit. A parádně to klouže. Musím ale nechat, že to vypadá krásně.
Kromě toho se u nás nic významného neděje, a tak jsem si říkala, že by konečně mohla přijít na svět lékárenská rubrika. Pro ty, kterým to něco říká, ale i pro ostatní zvědavce a zvědavky. Tak se pokochejte;o)
A o pár hodin později...
Minulý víkend se ale, stejně jako všechny obchody, příroda rozhodla hodit do vánoční nálady a přinesla nám parádní sněhovou nadílku. A od té doby sněžilo a sněží a asi ještě bude sněžit. A parádně to klouže. Musím ale nechat, že to vypadá krásně.
Kromě toho se u nás nic významného neděje, a tak jsem si říkala, že by konečně mohla přijít na svět lékárenská rubrika. Pro ty, kterým to něco říká, ale i pro ostatní zvědavce a zvědavky. Tak se pokochejte;o)
Výlet na Tyriåsen 17. října
Tentýž výlet - už bylo trochu ostřeji
A dneska...
A o pár hodin později...
sobota 6. listopadu 2010
Ze života
Výstižné, až to bolí...:-) (stačí kliknout)
Příběh dvou mozků
a
Selektivní pamět
A něco z těch vtipnějších:
Že při sprchování nezáleží na pohlaví??
Více v originále pod jménem Mark Gungor na YouTube.
Pro odlehčení...
Příběh dvou mozků
a
Selektivní pamět
A něco z těch vtipnějších:
Že při sprchování nezáleží na pohlaví??
Více v originále pod jménem Mark Gungor na YouTube.
Pro odlehčení...
pondělí 1. listopadu 2010
Říjen v říji
S návštěvou to bylo jako obvykle supr. Marťa se zdržela dokonce až do středy, protože pak měla naplánovanou ještě jinou destinaci. O víkendu jsme povýletili společně a ve všední dny si Marťa osedlala kolo. Také jsme zjistili, že naše oblíbené orientační trasy v okolí, které jsme jí naslibovali, byly zrušeny během září. Takže jsme pro letošek skončili neúspěšně, neboť jsme tím pádem nakonec nesebrali všechno. Napřesrok se musíme polepšit!
Další víkend jsem, jako už několikrát, okoukla v sobotní příloze novin tip na výlet a rozhodli jsme se, že vyrazíme. Bohužel Google mapy nebyly až tak přesné, jak jsme si mysleli, takže na začátku nás potkalo větší zaváhání. Po asi hodině hledání začátku trasy jsme se vrátili k autu a tu! Najednou jsme ve spojitosti navigace a mapy věděli, kde jsme měli celou dobu být. Nakonec jsme to tedy přeci jenom našli. Akorát že jsme měli skoro od začátku výletu hlad, poněvadž to mělo být na 2 hodinky a my nějak nezapočítali nějakou tu hodinku na ztracení se a skoro 2 hodiny na cesty. A tomu tady říkají výlet v okolí. Ale bylo pěkně a aspoň jsme se vyvenčili.
Pak už přišel na řadu můj výlet do Čech. Parádně jsem si užila akci v Hradci, není nad to, vidět staré známé a dovědět se nejnovější drby! Doma mě čekalo taky potěšení, protože jsem po roce (hrůůůza) viděla svou litoměřickou část rodiny. A taky samo Hubeňoury a tohle všechno dohromady nemůže být jiné než parádní! Stihla jsem i okouknout další kamarádce čerstvě narozené miminko a konečně se zajít nechat ošmikat.
Poslední novinkou jsou konečně vystavené fotky z dovolené, respektive výběr nejlepšího, akorát že jsou (aspoň zatím) na Facebooku a uvidíme, jak to půjde, jestli se k nim zájemci nějakým způsobem dostanou. Pokud ne, piště a stěžujte si do komentářů a já zkusím vymyslet něco jinčího.
http://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=114769241920326&id=1517094589#!/album.php?aid=89905&id=1517094589
Další víkend jsem, jako už několikrát, okoukla v sobotní příloze novin tip na výlet a rozhodli jsme se, že vyrazíme. Bohužel Google mapy nebyly až tak přesné, jak jsme si mysleli, takže na začátku nás potkalo větší zaváhání. Po asi hodině hledání začátku trasy jsme se vrátili k autu a tu! Najednou jsme ve spojitosti navigace a mapy věděli, kde jsme měli celou dobu být. Nakonec jsme to tedy přeci jenom našli. Akorát že jsme měli skoro od začátku výletu hlad, poněvadž to mělo být na 2 hodinky a my nějak nezapočítali nějakou tu hodinku na ztracení se a skoro 2 hodiny na cesty. A tomu tady říkají výlet v okolí. Ale bylo pěkně a aspoň jsme se vyvenčili.
Pak už přišel na řadu můj výlet do Čech. Parádně jsem si užila akci v Hradci, není nad to, vidět staré známé a dovědět se nejnovější drby! Doma mě čekalo taky potěšení, protože jsem po roce (hrůůůza) viděla svou litoměřickou část rodiny. A taky samo Hubeňoury a tohle všechno dohromady nemůže být jiné než parádní! Stihla jsem i okouknout další kamarádce čerstvě narozené miminko a konečně se zajít nechat ošmikat.
Poslední novinkou jsou konečně vystavené fotky z dovolené, respektive výběr nejlepšího, akorát že jsou (aspoň zatím) na Facebooku a uvidíme, jak to půjde, jestli se k nim zájemci nějakým způsobem dostanou. Pokud ne, piště a stěžujte si do komentářů a já zkusím vymyslet něco jinčího.
http://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=114769241920326&id=1517094589#!/album.php?aid=89905&id=1517094589
čtvrtek 7. října 2010
Dva roky prázdnin
Tak je to týden, nebo vlastně skoro dva, co jsme zpátky z úžasných tří týdnů na Azorách! Byla to paráda, počasí vyšlo báječně, takhle bezsrážkové období tam často nebývá. Příroda krásná, všude zeleno a plno kytek. K tomu krávy doslova na každém kroku, sem tam nějaký kůň, osel, ovce či koza. Bonusem je, že je tam je zatím pomálu turistů, což je taky příjemné. Zvládli jsme sedm z devíti ostrovů azorského souostroví, dvakrát jsme přejížděli lodí, jinak jsme létali. Moje obavy z mořské nemoci se nenaplnily, což mě dost překvapilo, ale samozřejmě příjemně. Nakonec jsme si cestování lodí naopak spíš užívali. Brali jsme to, jak už to u nás bývá, trochu na divoko, jediné, co jsme měli dopředu, byly všechny letenky. No a pak už jen peníze a stan na zádech. Myslím, že se nám to parádně vydařilo a díky tomu, že to bylo na 3 týdny, jsme měli možnost i pořádně zapomenout na práci. Takže celkově můžeme jen doporučit! Zvlášť těm, kteří se nevyžívají v hotelech a plážích, ale spíš ve stanu a horách. Suma sumárum to bylo nádherné a nezapomenutelné!
O to krutější byl návrat, kdy jsme se během pár hodin přemístili z lisabonských 25°C do norských 5°C. Celkem šok. Navíc jsme se doslechli, že jsme prodovolenkovali celkem pěkné zářijovém počasí. Nu ale což, my měli lepší. Dorazili jsme v pátek večer, a to byl další kámen úrazu, protože všude kolem Osla byla dopravní zácpa. A my ji trpěli ve vlastním autě, protože se nám v tomto ekologickém státě vyplatilo zaplatit benzín a parkovné na letišti na 20 dní líp, než jet do Osla a zpátky busem nebo vlakem!
Pomalu jsme se aklimatizovali a zítra už nás čeká další návštěva. Jinak s navštěvováním to bude bohužel od listopadu horší, neboť Wizzair zrušil trasu Sandefjord-Praha. Takže současné možnosti, co se letadel týče, jsou www.wideroe.no, www.klm.com, www.sas.com, těmi se dá dostat s přestupem a za rozumný čas do Sandefjordu. Anebo bus Student agency, který jede ale do Osla (a o finanční náročnosti cesty z Osla sem si můžete udělat obrázek viz pár řádků výše). Na dalších možnostech se pracuje, třeba ještě něco vykoumáme.
Rozhodla jsem se, že bych ráda ještě stihla využít Wizzair, než skončí, a tak jsem se vydala za šéfem poprosit o povolení. Odpovědí mi bylo NE během půl vteřiny. Jenže to bych nebyla já, a tak jsem ještě pár dní otravovala a poprosila o výměnu asi padesát kolegů a výsledek je ten, že 22.-25.10. budu v ČR! Takže hip hip hurá a těším se na Vás!
O to krutější byl návrat, kdy jsme se během pár hodin přemístili z lisabonských 25°C do norských 5°C. Celkem šok. Navíc jsme se doslechli, že jsme prodovolenkovali celkem pěkné zářijovém počasí. Nu ale což, my měli lepší. Dorazili jsme v pátek večer, a to byl další kámen úrazu, protože všude kolem Osla byla dopravní zácpa. A my ji trpěli ve vlastním autě, protože se nám v tomto ekologickém státě vyplatilo zaplatit benzín a parkovné na letišti na 20 dní líp, než jet do Osla a zpátky busem nebo vlakem!
Pomalu jsme se aklimatizovali a zítra už nás čeká další návštěva. Jinak s navštěvováním to bude bohužel od listopadu horší, neboť Wizzair zrušil trasu Sandefjord-Praha. Takže současné možnosti, co se letadel týče, jsou www.wideroe.no, www.klm.com, www.sas.com, těmi se dá dostat s přestupem a za rozumný čas do Sandefjordu. Anebo bus Student agency, který jede ale do Osla (a o finanční náročnosti cesty z Osla sem si můžete udělat obrázek viz pár řádků výše). Na dalších možnostech se pracuje, třeba ještě něco vykoumáme.
Rozhodla jsem se, že bych ráda ještě stihla využít Wizzair, než skončí, a tak jsem se vydala za šéfem poprosit o povolení. Odpovědí mi bylo NE během půl vteřiny. Jenže to bych nebyla já, a tak jsem ještě pár dní otravovala a poprosila o výměnu asi padesát kolegů a výsledek je ten, že 22.-25.10. budu v ČR! Takže hip hip hurá a těším se na Vás!
čtvrtek 2. září 2010
A JE TO TADY!!!
Ani jsme se nenadáli a bouchá šampaňské a prskají prskavky... Každým okamžikem to bude celý 1 rok, co jsme se nasáčkovali do Norska! Byl to malý krok pro lidstvo, ale velký pro nás...
Jako bonus tu mám pro Vás lehce pozměněné jméno blogu, nový vzhled a taky odkaz na dokument, který docela vystihuje naše pocity tady. Kdo má chuť, nechť se na hodinku pohodlně usadí a klikne zde:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21056226985-presidlenci/
Jako bonus tu mám pro Vás lehce pozměněné jméno blogu, nový vzhled a taky odkaz na dokument, který docela vystihuje naše pocity tady. Kdo má chuť, nechť se na hodinku pohodlně usadí a klikne zde:
http://www.ceskatelevize.cz/
středa 25. srpna 2010
Okurková sezóna
Teeeda léto na odchodu a články žádné. Byly to rychlé dva měsíce, ale co je velká paráda, dovolená je teprve před námi!
Na konci června jsem se vypravila na týden do Čech. Celá výprava začala zpožděním letu o 3 hodiny, takže jsme tak tak stihli odbavení před půlnocí. Což bylo štěstí, protože pak už se létá až ráno. Výsledkem bylo, že mě naši vyzvedávali ve 3 ráno na Ruzyni. A budíček jsem měla za pár hodin. Ale jako obvykle, stihla jsem v Čechách maximum v minimálním čase. Nejdřív jsem vyrazila s Járou, Léňou, Mací, Michalem, Péťou, sestrou a tátou (samozřejmě v abecedním pořadí:-) na 4 dny na vodu, a to, přes snahu zkušenějších mě od toho odradit, na Lužnici. Myslím, že to nakonec dopadlo parádně a kdybychom neměli extrémně pomalé ranní, nebo spíš odpolední, starty, tak bychom ani pádlovat zas tak moc nemuseli. Všichni byli snad spokojení a taky jsem se díky vodě letos v létě vykoupala! Poněvadž v Norsku se mi zdá způsob léta poněkud nešťastný. Pak proběhl velký nakupovací den, je to pohoda vědět kam jít a neutratit za to majlant. A nakonec jsem se ještě odebrala na část tradičního letního kurzu fakulty do Poříčí. Tam bylo jako vždy plno známých a hodně veselo. Takže jsem si dobila baterky, což bodlo. O týden později se vypravoval do ČR i Kuba a na kurzu jsme se vlastně vystřídali. A pak už hurá zpátky. Celé to završil zážitek při snaze o vyzvednutí auta na parkovišti na letišti, které tam Kuba zaparkoval. Nemohla jsem se dostat ven a nakonec mě zachránil návod v polštině, který tam visel. Sranda byla, že norsky ho tam neměli. Kdybych nebyla Slovan, stála bych tam asi do teď.
Dva týdny na to nás poctili návštěvou Sofinka s mamkou a taťkou. Objevovali jsme zase krásy okolí a Milouš měl zase na víkend věrného házeče aportů. Navíc Sofinka dostala nové švihadlo a trénink se nevyhnul nikomu z nás!
Předposlední víkend v červenci se mi dostalo té cti, že jsem byla pozvána na svatbu Mací a Járy. Samozřejmě, že letadlo muselo mít nutně zase zpoždění a tak jsem do domluveného pelechu u Péti dostala v 5 ráno, načež jsme v 7 vstávaly, abychom se vyfintily a vyrazily na vlak. Nakonec jsme na nádraží jen vyzvedly Marťu a z Černého mostu se vezly autem. Celé se to konalo v Plzni a okolí a bylo to úžasné. Krásní novomanželé, výborné pohoštění, parádní spaní a hlavně plno z těch, po kterých se mi stýská, na jednom místě. I černé mraky, které se nade mnou stahovaly, v podobě příkazu od šéfa, abych přilétla zpět i přes spletitá mezipřistání už v neděli, se nakonec roztáhly, a tak výlet neměl chybu. V neděli jsem se pomalu odebrala do Příbrami a zašla ještě na kafe. V pondělí jsem zvládla další návštěvy a taky Výstavu stanů v Praze, kde jsem ukořistila spacáky a turistické hole. Až to bylo pěkně napínavé, protože jsem neměla objednané zavazadlo a hůlky mi čouhaly půl metru nad příruční batoh! Ale i to dobře dopadlo.
Když jsem se večer vyloupla na letišti v Sandefjordu, kupodivu bez zpoždění, čekala už na mě celá delegace. Naši a bráška totiž vyrazili v neděli z Čech a v pondělí odpoledne se vylodili v Norsku, aby tu strávili 2 týdny dovolené. A hned jsme začali usilovně plánovat a samozřejmě taky slavit setkání. Chtěli jsme to udělat nějak tak, abych s nimi mohla absolvovat výlet po Norsku. Nakonec jsme to zkouleli celkem kulišácky. Já využila volno v pátek, poté, co jsem si něco vyslechla, že nejsem ochotná pracovat přes čas zrovna teď v době dovolených, a po ránu jsme vyrazili. Kempy s chatkami na následující noci jsme obvolávali ve čtvrtek v noci, asi mezi 21. a 23. hodinou. Ale sehnali jsme. První část trasy byla Sandefjord, Risør, Kristiansand, nakonec přeskočený Stavern, Lysefjord a samozřejmě Prekestolen, Eidfjord, Bergen. Risør je malé nevýrazné městečko, kde jsme si dali dobrou zmrzlinu a trochu se vyvenčili. Kristiansand je velké město a zrovna v naší přítomnosti, se tam konal nějaký festival s Nory tak oblíbeným průvodem, což nám prohlídku města trochu zkomplikovalo. Ale viděli jsme hooodně plachetnic a v jedné jsme byli dokonce vevnitř! Stavern se nekonal z časových důvodů a taky proto, že jsme se rozhodli, že to bude Kristiansand v bledě modrém. Raději jsme vyrazili směr příroda. Když jsme dorazili na parkoviště pod Prekestolen, čekalo nás překvapení. Prekestolen, česky Kazatelna, je vysoká skála trčící nad fjordem a protože nejsme v Americe, nedá se tam dojet autem. Já si ale moc nečetla průvodce a tak nám do denního plánu rázem a nečekaně přibyl pětihodinový pěší výlet. Ale proč ne. Kromě toho stresu z vidiny příjezdu do kempu o půlnoci to byl krásný výlet. Dvě a půl hodiny výstupu po šutrech, sice samozřejmě za norského vlhkého počasí, ale příjemná změna oproti autu. Nahoře stejně jako na pohledech nic vytvořeného lidskou rukou, ani žádné zábradlí, jen lidi ležící na břiše a zírající z toho děsně vysokého útesu. A tak jsme se přidali. Přes opar a poprchávání, nádhera. Cestou dolu se nám docela rozpršelo a skoro jediní, koho jsme potkali, že jde teprve nahoru, byli Češi! Za to ale víc a celkem početných skupin, jedna byla například na začátku čtrnáctidenního pěšího putování kolem fjordu. Dále jsme pokračovali kolem Eidfjordu, což byla ukázka opravdu krásné norské přírody, modrá obloha, cáry mraků proklatě nízko, vysokánské hory, zeleno, vodopády a potůčky a moře. Prostě nádhera. A to už cesta směrovala k Bergenu. Ten jsme prolezli, dokonce jsme se trefili do dne, kdy skoro nepršelo, což se v Bergenu děje 300 dní v roce! Neuvěřitelné! A abych já byla v pondělí v práci a ostatní viděli z Norska víc, tady se naše výprava rozdělila. Byla jsem vyhozena na letiště a odlétla si vnitrostátním letem do Sandefjordu. Cestovatelé pokračovali přes Voss, národní park, Lillehammer a Oslo, a pak jsme je přivítali zpátky. Ale to už Vám musí vyprávět oni. Uteklo to jako voda a byli zase na odjezdu. A už v tu chvíli se těšili na dovolenou do tepla!
Týden na to dorazili Kubův táta a Dany. Celé to bylo o to napínavější, že oba poprvé letěli letadlem! Hned v pátek večer hrozně akčně zaplánovali a v sobotu ráno už byli i s Kubou na odjezdu na dvoudenní výlet. Přes týden pak byli návštěvníci trochu o samotě po okolí a v pátek nakonec jeli zase ve třech na další výlet do neděle. Já pilně pracovala, protože někdo to za Kubu vzít musel, a taky jsem si šla povyrazit. V sobotu totiž byli všichni z lékáren pozvaní k šéfovi domů na večeři! Dostalo se nám výborného, převážně ugrilovaného švédského stolu, vína a suprového poklábosení. Bylo to moc fajn. Potom jsem se ještě nechala strhnout mladší částí personálu a vyrazila s nimi do města. Vyzvedli jsme drahé polovičky a šlo se. Nakonec jsme trochu směšně zaplatili v jednomu klubu vstupné, abychom se za chvíli na to rozhodli, že jdeme jinam. Netrvalo dlouho a byly dvě ráno a rozchod. A to jsem zalitovala, že bydlím 5 kilometrů od centra. Ještě že je v Norsku tak bezpečno.
Týden utekl jako voda a my včera jeli zase na letiště. Kuba se rekreuje v Čechách a já odpočívám tady. A začínám nervovat z balení na dovolenou. Kdo poradí, jak se mám sbalit na 3 týdny tak, abych toho měla dost, ale abych to byla ochotná ty 3 týdny tahat??
Jo a kdyby to někdo nevěděl, tak letíme na Azory...;o)
Dva týdny na to nás poctili návštěvou Sofinka s mamkou a taťkou. Objevovali jsme zase krásy okolí a Milouš měl zase na víkend věrného házeče aportů. Navíc Sofinka dostala nové švihadlo a trénink se nevyhnul nikomu z nás!
Předposlední víkend v červenci se mi dostalo té cti, že jsem byla pozvána na svatbu Mací a Járy. Samozřejmě, že letadlo muselo mít nutně zase zpoždění a tak jsem do domluveného pelechu u Péti dostala v 5 ráno, načež jsme v 7 vstávaly, abychom se vyfintily a vyrazily na vlak. Nakonec jsme na nádraží jen vyzvedly Marťu a z Černého mostu se vezly autem. Celé se to konalo v Plzni a okolí a bylo to úžasné. Krásní novomanželé, výborné pohoštění, parádní spaní a hlavně plno z těch, po kterých se mi stýská, na jednom místě. I černé mraky, které se nade mnou stahovaly, v podobě příkazu od šéfa, abych přilétla zpět i přes spletitá mezipřistání už v neděli, se nakonec roztáhly, a tak výlet neměl chybu. V neděli jsem se pomalu odebrala do Příbrami a zašla ještě na kafe. V pondělí jsem zvládla další návštěvy a taky Výstavu stanů v Praze, kde jsem ukořistila spacáky a turistické hole. Až to bylo pěkně napínavé, protože jsem neměla objednané zavazadlo a hůlky mi čouhaly půl metru nad příruční batoh! Ale i to dobře dopadlo.
Když jsem se večer vyloupla na letišti v Sandefjordu, kupodivu bez zpoždění, čekala už na mě celá delegace. Naši a bráška totiž vyrazili v neděli z Čech a v pondělí odpoledne se vylodili v Norsku, aby tu strávili 2 týdny dovolené. A hned jsme začali usilovně plánovat a samozřejmě taky slavit setkání. Chtěli jsme to udělat nějak tak, abych s nimi mohla absolvovat výlet po Norsku. Nakonec jsme to zkouleli celkem kulišácky. Já využila volno v pátek, poté, co jsem si něco vyslechla, že nejsem ochotná pracovat přes čas zrovna teď v době dovolených, a po ránu jsme vyrazili. Kempy s chatkami na následující noci jsme obvolávali ve čtvrtek v noci, asi mezi 21. a 23. hodinou. Ale sehnali jsme. První část trasy byla Sandefjord, Risør, Kristiansand, nakonec přeskočený Stavern, Lysefjord a samozřejmě Prekestolen, Eidfjord, Bergen. Risør je malé nevýrazné městečko, kde jsme si dali dobrou zmrzlinu a trochu se vyvenčili. Kristiansand je velké město a zrovna v naší přítomnosti, se tam konal nějaký festival s Nory tak oblíbeným průvodem, což nám prohlídku města trochu zkomplikovalo. Ale viděli jsme hooodně plachetnic a v jedné jsme byli dokonce vevnitř! Stavern se nekonal z časových důvodů a taky proto, že jsme se rozhodli, že to bude Kristiansand v bledě modrém. Raději jsme vyrazili směr příroda. Když jsme dorazili na parkoviště pod Prekestolen, čekalo nás překvapení. Prekestolen, česky Kazatelna, je vysoká skála trčící nad fjordem a protože nejsme v Americe, nedá se tam dojet autem. Já si ale moc nečetla průvodce a tak nám do denního plánu rázem a nečekaně přibyl pětihodinový pěší výlet. Ale proč ne. Kromě toho stresu z vidiny příjezdu do kempu o půlnoci to byl krásný výlet. Dvě a půl hodiny výstupu po šutrech, sice samozřejmě za norského vlhkého počasí, ale příjemná změna oproti autu. Nahoře stejně jako na pohledech nic vytvořeného lidskou rukou, ani žádné zábradlí, jen lidi ležící na břiše a zírající z toho děsně vysokého útesu. A tak jsme se přidali. Přes opar a poprchávání, nádhera. Cestou dolu se nám docela rozpršelo a skoro jediní, koho jsme potkali, že jde teprve nahoru, byli Češi! Za to ale víc a celkem početných skupin, jedna byla například na začátku čtrnáctidenního pěšího putování kolem fjordu. Dále jsme pokračovali kolem Eidfjordu, což byla ukázka opravdu krásné norské přírody, modrá obloha, cáry mraků proklatě nízko, vysokánské hory, zeleno, vodopády a potůčky a moře. Prostě nádhera. A to už cesta směrovala k Bergenu. Ten jsme prolezli, dokonce jsme se trefili do dne, kdy skoro nepršelo, což se v Bergenu děje 300 dní v roce! Neuvěřitelné! A abych já byla v pondělí v práci a ostatní viděli z Norska víc, tady se naše výprava rozdělila. Byla jsem vyhozena na letiště a odlétla si vnitrostátním letem do Sandefjordu. Cestovatelé pokračovali přes Voss, národní park, Lillehammer a Oslo, a pak jsme je přivítali zpátky. Ale to už Vám musí vyprávět oni. Uteklo to jako voda a byli zase na odjezdu. A už v tu chvíli se těšili na dovolenou do tepla!
Týden na to dorazili Kubův táta a Dany. Celé to bylo o to napínavější, že oba poprvé letěli letadlem! Hned v pátek večer hrozně akčně zaplánovali a v sobotu ráno už byli i s Kubou na odjezdu na dvoudenní výlet. Přes týden pak byli návštěvníci trochu o samotě po okolí a v pátek nakonec jeli zase ve třech na další výlet do neděle. Já pilně pracovala, protože někdo to za Kubu vzít musel, a taky jsem si šla povyrazit. V sobotu totiž byli všichni z lékáren pozvaní k šéfovi domů na večeři! Dostalo se nám výborného, převážně ugrilovaného švédského stolu, vína a suprového poklábosení. Bylo to moc fajn. Potom jsem se ještě nechala strhnout mladší částí personálu a vyrazila s nimi do města. Vyzvedli jsme drahé polovičky a šlo se. Nakonec jsme trochu směšně zaplatili v jednomu klubu vstupné, abychom se za chvíli na to rozhodli, že jdeme jinam. Netrvalo dlouho a byly dvě ráno a rozchod. A to jsem zalitovala, že bydlím 5 kilometrů od centra. Ještě že je v Norsku tak bezpečno.
Týden utekl jako voda a my včera jeli zase na letiště. Kuba se rekreuje v Čechách a já odpočívám tady. A začínám nervovat z balení na dovolenou. Kdo poradí, jak se mám sbalit na 3 týdny tak, abych toho měla dost, ale abych to byla ochotná ty 3 týdny tahat??
Jo a kdyby to někdo nevěděl, tak letíme na Azory...;o)
Jedna svatební
Na plachetnici - brácha samozřejmě u kormidla
Výstava výtvorů z písku, Kristiandsand
U moře v Kristiansandu
Focení á la Péťa:-)
Po cestě na Prekestolen
Prekestolen
To člověku prostě nedá - mamka a Jaromír
Výhled z Prekestolenu
Vodopád kdesi hluboko v norské přírodě
Napadá někoho snad přirozenější místo pro zahrádku než na střeše?
No jo, no jooo, byla jsem tam taky...
Snad nejznámější fotka z Norska - nábřeží Bryggen v Bergenu
Ty domu vůbec nestojí jen silou vůle - speciálně ten sklon rámů výloh
Bergen z výšky
Trochu moderního umění v Bergenu
Krásné turistické informace
A na závěr symbol města, kde měli asi jako jediní na světě "deštníkomaty"
středa 7. července 2010
Světlo i v noci, teplo ani přes den
Teeeda, to to zase trvalo...:-)
Ke konci května už se toho moc nedělo. Poslední víkend si Kuba odskočil do ČR. Já pozvala kolegyni Helle na véču a nakonec jsme odkoukaly celou EuroVision. Noři to hrozně žerou, hlavně proto, že letos to bylo v Norsku. A to proto, že loni vyhrál Nor, mimochodem s typicky norským jménem: Alexander Rybak. Kdo by neznal a chtěl poznat:
http://www.youtube.com/watch?v=uiH4BFTELME
Taky jsem vyrazila se Sárou a její americkou kamarádkou na návštěvě na výlet. Jeli jsme do Stavernu a pak podle rady do Mølenu. Trochu složité ho najít, ale absolutně super místo! Samozřejmě skály u moře a "pláž" z krásně zaoblených kamenů všemožných velikostí a druhů.
Na přelomu měsíců jsme byli na zkouškách z norštiny. Co je ale důležité - už uplynulo těch 6 týdnů na poslání výsledků a oba jsme u obou částí (písemné i ústní) uspěli! Huuurááá!
První červnový víkend jsme tu měli další návštěvníky, Péťu a Michala. Aby jsme se nenudili, byl jim v pátek zrušen let! Ale naštěstí dorazili, nakonec v sobotu ráno. Vzali jsme to klasicky - město, obchody, rybí trh, lékárna a do přírody. Otužilci si vymáchali nohy na pláži na sandefjordském poloostrovu. Kleptomanům se třásly ruce nad krásnými kamínky v Mølenu. Hledači se vyžili na jedné z tras okolních orientačních chodů. Všichni poznali kouzlo marshmallow opékaných na ohni s výhledem na moře (mňamka největší). A nepracující zvládli ještě navštívit Tønsberg, opravdu pěkné město, ležící nedaleko (taky jsem tam byla poprvé). K tomu samozřejmě nechybělo potřebné sycení se všeličím a výměna informací o všeličem:-)
Druhé úterý v červnu byla závěrečná hodina ve škole s naplánovaným programem na pláži. Samozřejmě lilo jak z konve a z naší třídy jsem byla jediná, kdo se obtěžoval přesto do školy dorazit, takže bohužel trochu nuda. Škoda.
Jak už se to tak rádo stává, po dlouhé době, kdy se nic neděje, se objeví víkend, kdy se děje všechno. A tak tomu bylo 18.6. V sobotu 19. jsme i se mnou byli v práci pod počet, a tak nebyla šance na únik. Proto jsme si nakonec s Kubou rozdělili role a zatímco on se vydal do Švédska na Rammstein, já nás zastupovala na grilování se sousedy z ulice. Koncert byl prý super, navíc bydlení bylo v Göteborgu u Réni, další spolužák tam v současné době taky bydlí a k tomu přijeli na víkend profesoři z fakulty. Takže vyrazili všichni na výlet a večer na ženský fotbal Švédky - Češky (dobrá náhoda!), kde byli jediní čeští fanoušci. A tak řvali jak o život až si jich všimli a nakonec se sešli s holkama večer v hospodě. Grilování se kvůli počasí konalo v garáži, a to jak jinak než v té "naší". Takže asi do 10 hodin jsem se nutila k soustředění a poté jsem se odebrala nahoru, kde mi skákala podlaha pod nohama. Domácí říkal, že se mám když tak ozvat, když bude třeba. Já ale nakonec lehla a vytuhla. Takže to dopadlo dobře.
23.6. se tu slaví předvečer svátku svatého Jana. S Janem to nemá nic společného, ale všichni, co mají loď se i s ní připraví na šestou večerní v centru Sandefjordu na vodu. A ti, co ji nemají, se naskládají na pobřeží a koukají. Pak se různě na plážích griluje a popíjí a pálí se ohně. Před tak půlstoletím měli druhý den všichni volno, ale to už bohužel neplatí. Tradice ponocování se přesto drží. My vyrazili okouknout lodě a pak ke kolegyni Tině na grilovačku. Přišel i kolega Švéd Gustaf a bylo to celkem fajn. A i ta cesta na kole domů, po půlnoci a v podstatě za světla, nakonec celkem utekla.
Pak už jsem se jen urychleně sbalila a zvolala dovolené třikrát hurááá!!!
http://www.youtube.com/watch?v=uiH4BFTELME
Taky jsem vyrazila se Sárou a její americkou kamarádkou na návštěvě na výlet. Jeli jsme do Stavernu a pak podle rady do Mølenu. Trochu složité ho najít, ale absolutně super místo! Samozřejmě skály u moře a "pláž" z krásně zaoblených kamenů všemožných velikostí a druhů.
Na přelomu měsíců jsme byli na zkouškách z norštiny. Co je ale důležité - už uplynulo těch 6 týdnů na poslání výsledků a oba jsme u obou částí (písemné i ústní) uspěli! Huuurááá!
První červnový víkend jsme tu měli další návštěvníky, Péťu a Michala. Aby jsme se nenudili, byl jim v pátek zrušen let! Ale naštěstí dorazili, nakonec v sobotu ráno. Vzali jsme to klasicky - město, obchody, rybí trh, lékárna a do přírody. Otužilci si vymáchali nohy na pláži na sandefjordském poloostrovu. Kleptomanům se třásly ruce nad krásnými kamínky v Mølenu. Hledači se vyžili na jedné z tras okolních orientačních chodů. Všichni poznali kouzlo marshmallow opékaných na ohni s výhledem na moře (mňamka největší). A nepracující zvládli ještě navštívit Tønsberg, opravdu pěkné město, ležící nedaleko (taky jsem tam byla poprvé). K tomu samozřejmě nechybělo potřebné sycení se všeličím a výměna informací o všeličem:-)
Druhé úterý v červnu byla závěrečná hodina ve škole s naplánovaným programem na pláži. Samozřejmě lilo jak z konve a z naší třídy jsem byla jediná, kdo se obtěžoval přesto do školy dorazit, takže bohužel trochu nuda. Škoda.
Jak už se to tak rádo stává, po dlouhé době, kdy se nic neděje, se objeví víkend, kdy se děje všechno. A tak tomu bylo 18.6. V sobotu 19. jsme i se mnou byli v práci pod počet, a tak nebyla šance na únik. Proto jsme si nakonec s Kubou rozdělili role a zatímco on se vydal do Švédska na Rammstein, já nás zastupovala na grilování se sousedy z ulice. Koncert byl prý super, navíc bydlení bylo v Göteborgu u Réni, další spolužák tam v současné době taky bydlí a k tomu přijeli na víkend profesoři z fakulty. Takže vyrazili všichni na výlet a večer na ženský fotbal Švédky - Češky (dobrá náhoda!), kde byli jediní čeští fanoušci. A tak řvali jak o život až si jich všimli a nakonec se sešli s holkama večer v hospodě. Grilování se kvůli počasí konalo v garáži, a to jak jinak než v té "naší". Takže asi do 10 hodin jsem se nutila k soustředění a poté jsem se odebrala nahoru, kde mi skákala podlaha pod nohama. Domácí říkal, že se mám když tak ozvat, když bude třeba. Já ale nakonec lehla a vytuhla. Takže to dopadlo dobře.
23.6. se tu slaví předvečer svátku svatého Jana. S Janem to nemá nic společného, ale všichni, co mají loď se i s ní připraví na šestou večerní v centru Sandefjordu na vodu. A ti, co ji nemají, se naskládají na pobřeží a koukají. Pak se různě na plážích griluje a popíjí a pálí se ohně. Před tak půlstoletím měli druhý den všichni volno, ale to už bohužel neplatí. Tradice ponocování se přesto drží. My vyrazili okouknout lodě a pak ke kolegyni Tině na grilovačku. Přišel i kolega Švéd Gustaf a bylo to celkem fajn. A i ta cesta na kole domů, po půlnoci a v podstatě za světla, nakonec celkem utekla.
Pak už jsem se jen urychleně sbalila a zvolala dovolené třikrát hurááá!!!
V Sandefjordu u vodotrysku velrybolovu - Péťa, Michal, chlap s oštěpem, já
Voda byla jako kafe - Michal a Péťa
U moře v Mølenu - Kuba, Michal, Péťa
Orientační pochod
Podle výrazu mi ten foťák po vyfocení rozdupou...:-)) - Péťa, Michal, já, Kuba
Ještě si někdo troufne a zkusí přijet...? - šlofíkáři
Divoký česnek - ten smrad by probudil snad i mrtvého
Výhled ze skály na poloostrově
Tønsberg
Zátiší tamtéž
Věž v Tønsbergu
neděle 30. května 2010
Syttende mai
V pátek před největším norským státním svátkem dorazila další početná návštěva z Čech - sestra s mužem a sestřenice s přítulem. Program pátečního večera byl klasický. V sobotu jsem měla volno, a tak jsme vyrazili ven. Prošli jsme město, pokochali se na rybím trhu, nakoukli do lékárny a nakoupili. Pak jsme konečně vyrazili do přírody, ale bohužel nás zklamalo počasí. A tak z naplánovaného orientačního chodu po okolních krásách zbyla krátká a velmi vlhká procházka. Přesto však jsme se pokochali mořem a norskými dřevěnými domečky na ostrůvku připojeném k pevnině frekventovaným mostem o šířce sotva na jedno auto. Jako sušárnu jsme zvolili velrybářské muzeum v Sandefjordu. To oslavilo celkem úspěch, kluci si sedli k omalovánkám a holky si jako správné přírodovědkyně po vášnivé debatě o umístění mozku velryby vlezly dovnitř. Pak už jsme jen zabili dlouhou chvíli při čekání na pana lékárníka zmrzlinou a kafem a jelo se domů vařit. Na řadě byly Terezky výborné lasagne! Mimochodem jsem se je hned naučila a už znova zkoušela. Ale samozřejmě tak dobré jako od šéfkuchařky nebyly. Večer pokračoval v příjemném duchu.
V neděli nikdo nemusel vstávat, tak jsme si trochu pospali. Po snídani jsme se jeli podívat na Kjerringvik - pobřeží, skály, moře, prostě to, co tu mají nejhezčí. Taky počasí se umoudřilo, bylo už něco kolem deseti stupňů! A tak se nám Honza rozhodl, že by se mohl vykoupat. Než jsme se vzpamatovali už něco řvalo z vody, ale byl hrdina, udělal dokonce pár temp. A jaké mu pak bylo teplo! Pocourali jsme po okolí a vyrazili domů, byla naplánovaná příprava soba. Dopadl dobře, ale ne tak jako minule. Tak snad zas příště!
A v pondělí už nás čekalo to největší! Syttende mai neboli 17. květen, nejvíc Nory prožívaný svátek. 17.5.1814 totiž dostalo Norsko po dlouhé době vlastní ústavu, i když plně samostatným se stalo nakonec až roku 1905. Celý tento den je těžce organizovaný po celé zemi a začíná už v sedm ráno! To normálně Norové ještě ani nepracují! Začnou se ve školách otvírat bufety a podávat snídaně. O trochu později už přichází na řadu jedna z největších událostí - dětský průvod městem. Je předem určená trasa a had dlouhý snad kilometr se pomalu šine ulicemi. Všichni mají vlajky a co je opravdu krásné - skoro všichni mají národní kroje! Liší se podle oblastí, takže je možné vidět všelijaké typy, ale vždy jsou to krásně barevné šaty. Tuhle ranní parádu jsme si ovšem nechali ujít. Po probuzení jsme se vydali do města a vzali jsme to ještě přes vyhlídku, kde si naši horolezci zaslintali. Byli jsme zváni k Sáře a Nolanovi, kteří měli takovou vlastně celodenní zahradní párty, neboť bydlí přímo v centru. Poté jsme se vyrazili pokochat do ulic. Ve čtyři hodiny šel druhý průvod, a tak jsme po vaflích a předražené cukrové vatě, kterou jsem si nemohla odpustit, zabrali strategické místo a vyhlíželi, co se bude dít. Mimochodem já naslibovala vláček, protože se norsky vlak a průvod řekne stejně a já myslela, že fakt nějaký pojede! No nic:-) Pak jsme snad přes hodinu vydrželi koukat na sunoucí se nastrojené Nory ze sportovních, divadelních, hudebních, skautských, kynologických a všech dalších oddílů v Sandefjordu. Ke konci jsme se vydali proti směru proudu a pohodlně už na cestě domů jsme dokoukali tu parádu. Ještě jsme něco zbaštili, zrelaxovali a už se nám nachýlil čas k odjezdu na letiště. Děsně to uteklo a bylo to suprový! A díky (nebo spíš přes to?:-)) skvělému relaxačnímu víkendu můžeme slečně fyzioterapeutce gratulovat ke státnicím...
Děkuji fotografovi Márovi za neúnavnou celopobytovou práci s úžasným výsledkem!
A v pondělí už nás čekalo to největší! Syttende mai neboli 17. květen, nejvíc Nory prožívaný svátek. 17.5.1814 totiž dostalo Norsko po dlouhé době vlastní ústavu, i když plně samostatným se stalo nakonec až roku 1905. Celý tento den je těžce organizovaný po celé zemi a začíná už v sedm ráno! To normálně Norové ještě ani nepracují! Začnou se ve školách otvírat bufety a podávat snídaně. O trochu později už přichází na řadu jedna z největších událostí - dětský průvod městem. Je předem určená trasa a had dlouhý snad kilometr se pomalu šine ulicemi. Všichni mají vlajky a co je opravdu krásné - skoro všichni mají národní kroje! Liší se podle oblastí, takže je možné vidět všelijaké typy, ale vždy jsou to krásně barevné šaty. Tuhle ranní parádu jsme si ovšem nechali ujít. Po probuzení jsme se vydali do města a vzali jsme to ještě přes vyhlídku, kde si naši horolezci zaslintali. Byli jsme zváni k Sáře a Nolanovi, kteří měli takovou vlastně celodenní zahradní párty, neboť bydlí přímo v centru. Poté jsme se vyrazili pokochat do ulic. Ve čtyři hodiny šel druhý průvod, a tak jsme po vaflích a předražené cukrové vatě, kterou jsem si nemohla odpustit, zabrali strategické místo a vyhlíželi, co se bude dít. Mimochodem já naslibovala vláček, protože se norsky vlak a průvod řekne stejně a já myslela, že fakt nějaký pojede! No nic:-) Pak jsme snad přes hodinu vydrželi koukat na sunoucí se nastrojené Nory ze sportovních, divadelních, hudebních, skautských, kynologických a všech dalších oddílů v Sandefjordu. Ke konci jsme se vydali proti směru proudu a pohodlně už na cestě domů jsme dokoukali tu parádu. Ještě jsme něco zbaštili, zrelaxovali a už se nám nachýlil čas k odjezdu na letiště. Děsně to uteklo a bylo to suprový! A díky (nebo spíš přes to?:-)) skvělému relaxačnímu víkendu můžeme slečně fyzioterapeutce gratulovat ke státnicím...
Děkuji fotografovi Márovi za neúnavnou celopobytovou práci s úžasným výsledkem!
Hrajeme si na šachy - Terka, já, Zuzka, Honza-koruna
Někdo je holt IN - inTerka a inMára
Cení zuby, cení, ale platné už to není - žraloček
Každého na muzeu velrybolovu bavilo něco jiného - rasta tučňák (kdopak ví, co má na zádech??)
Vždyť je desetistupňový hic! - Honza otužilec
Svítím, svítíš, svítíme - Kuba, Mára, Terka, já, Honza, Zuzka
Bylo nás šest - já, Zuzka, Honza, Kuba, Terka, Mára
Ale nejdřív to dva nějak neustáli - Zuzka, Mára
A další život padl při záchranné akci - Terka
Jen ti nejschopnější to zvládli
Ale zachovali jsme se podle hesla "Nahoru nepoletíš a dole Tě najdem" - Kuba, já, Zuzka, Terka, paní v národním kroji, Honza
Rajťák se nezapře, paty pracují - Zuzka, medvěd
A už je to tu
Skautíci pochodovali
Pejskaři krmili
Zaučování od malička
A takhle to dopadlo
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)