Personální obsazení lékárny

Uklízečka
Noři pojmenovávají tuhle nezbytnou paní "čistící dáma", což vyvolává trochu víc respektu, řekla bych. Kromě úklidu se nám stará o oblečení, které je erární a pere, suší a žehlí se přímo v lékárně. Navíc nakupuje na oběd, který je studený v podobě pití, chleba, všeličeho na něj a nějakého ovozelu. Přímo u nás občas vyfasuje ještě funkci poslíčka, když není koho jiného poslat s hromadou inkontinenčních pomůcek k pacientovi, který si je přeje dovézt.

Praktikanti
Lékárnou se míhají různě často na různě dlouhou dobu různorodí "školáci". Počínaje budoucími laborantkami, přes hotové laborantky dodělávající si něco, aby mohli na vysokou, až ke studentům farmacie. Jejich funkce samozřejmě vycházejí z toho, čím jsou.

Laborantky
V Čechách dnes již "Farmaceutický asistent" musí absolvovat čtyřletou střední zdravotnickou školu se zaměřením a tříleté studium v oboru diplomovaný farmaceutický laborant na vyšší zdravotnické škole. Ať už si z toho něco pamatuje nebo ne, projde zásadními předměty jako je farmaceutická chemie, farmakognozie a farmakologie. Přesto není v jeho kompetencích vydávat pacientům léky na recept.
V Norsku může odpovídající funkci zastávat buď zdravotní sestra nebo tzv. lékárenská laborantka. Ta absolvuje 3 roky střední školy. 1 rok širšího zdravotně-sociálního základu, 1 rok zaměření na zdravotnictví a poslední rok je laborantský obor. Za tu chvilku čuchnou k málu. Mají předměty oborové - Povolání a společnost, Příprava léčiv (která už se v normálních lékárnách stejně neprovozuje), Logistika; předměty lékárenské - Léčiva, Zdravotnická technika a doplňky stravy, Léčivé byliny a přírodní léčiva; předměty expediční - Práce s recepty, Zacházení se zákazníky. Oproti českým laborantkám fakt nic moc, nehledě na to, že ty zdravotní sestry mine i tohle. Na druhou stranu má norská laborantka mnohem větší pravomoce. Laborantky jsou ty hlavní a první, které stojí u táry a obsluhují pacienty - i ty s recepty. Jenom jedna z nich sedí u východu u kasy a stará se o volný prodej a tam se pravidelně střídají. Laborantka celý recept zaregistruje do počítače, nachystá krabičky, polepí je etiketami a teprve když je hotová, sežene si farmaceuta. Jejich farmakologické znalosti záleží bohužel na zkušenostech a inteligenci.
Další laborantskou prací je příjem, doplňování a úklid zboží, objednávání (podle daných pravidel), archivování receptů, příprava na objednané recepty, vyměňování cenovek v oficíně, příprava peněz k odevzdání do banky a objednávání drobných. O plno z těchto funkcí se dělí s farmaceuty.

Farmaceuti
V Norsku na rozdíl od ČR existuje farmaceut s bakalářským vzděláním, tzv. "receptový farmaceut". Jediný rozdíl oproti magistrovi, kterému říkají "provizorní farmaceut" (náš lékárník-asistent) je ten, že se nemůže stát šéfem neboli apoteker (náš vedoucí lékárník). Největší část pracovní doby stráví kontrolováním receptů před výdejem laborantkou, poté co je nachystala. Je třeba zajistit správnost přípravku včetně síly, formy a velikosti balení, etikety na léčivém přípravku, která zahrnuje jméno pacienta, dávkování, jméno lékaře a etikety na receptu, která označuje datum vydání, cenu, doplatek a typ receptu. Z funkcí společných s laborantkami se méně či více nachomýtne k výdeji na recepty (záleží na aktuálním počtu laborantek), k doplňování (málo) a úklidu zboží (převážně), archivování receptů (jak kdo, dle lenosti), příprava na objednané recepty (jak kdy), vyměňování cenovek v oficíně (málo). Navíc je na seznamu kontrola dopředu připravených receptů, odesílání dokumentů o neregistrovaných přípravcích na norský SÚKL, příjem telefonických a faxovaných receptů, vystavování dokumentů pro pacienty cestující do zahraničí, volání lékařům, komandování laborantek a podlejzání šéfovi:-) To jen tak pro zlehčení, prostě je farmaceut zodpovědný za chod lékárny. Navíc má každý ještě vlastní speciální funkci, např. nákup nejlevnějších generik, umístění přípravků ve skladu, dokumenty o běhu lékárny, archivování informací o nových přípravcích a rozhodnutích, vytváření rozpisů služeb.

Vedoucí lékárník
Vzhledem k tomu, že v téhle zemi je 95% lékáren v řetězci, tak to není zas tak často i majitel. Ale u nás to v aspoň jedné ze tří našich lékáren platí. O funkci Apoteker toho nevím o moc víc, než že pokud šéf pracuje celou dobu, kterou prosedí v kanceláři, opravdu na chodu lékárny, tak toho musí mít fakt strašně moc. Další funkce vedoucího farmaceuta jsou stejné jako ostatních farmaceutů, ale k většině z nich moc nečuchne, maximáně ke kontrole nebo výdeji receptů, pokud je personálních nedostatkem donucen.

Oficína - vzhled a sortiment

Dlouho jsem přemýšlela jak celou rubriku pojmout. A nic mě nenapadlo:-) Tak po hlavě do toho, ono se to vyvrbí. Samozřejmě plno věcí bude, víc než obecně, pojato tak, jak je to v našich lékárnách. Holt jsem tolik norských lékáren ještě nevyzkoušela.

Většina lékáren je tu samoobslužného typu, co se týče volného prodeje. U východu sedí jedna laborantka na kase a buď jen kasíruje anebo z velké části taky radí. Což samozřejmě způsobuje to, že tam pak stojí 10 lidí ve frontě a čeká, než si ta paní před nimi vybere ten nejúžasnější krém a oni budou moct zaplatit ten jeden paralen, kvůli kterému přišli. Ale kupodivu se to nestává tak často a Noři navíc umí čekat.
Regály v oficíně jsou rozděleny do kategorií, např.: nachlazení, oči a uši, vitamíny, bolest, alergie, trávení, děti atd. a samozřejmě kosmetika, která zabírá asi čtvrtinu všech polic. Navíc stojí v oficíně i lednice na volně prodejné zboží. Také máme jeden regál s volně prodejným zbožím, ke kterému ale nemají zákazníci volný přístup. V něm jsou volně prodejné věci, které jsou trochu diskutabilní nebo potřebují komentář, např. nosní sprej s kortikoidy, "postinory", některá projímadla, přípravky na vši, ibuprofen v sirupu, Alli apod.
Celkově máme sortiment oproti Čechám spíš chudý, jak už to je v Norsku skoro všude. Nosní sprej od dvou firem, slabší a silnější, těžko hledat něco jiného než xylometazolin (i když nějaký oxymetazolin se najde). Kapičky jen v jednorázových pipetkách. Ale Noři jdou víc než Češi po mořské vodě, nebo aspoň pro dětičky, což je dobře. S kašlem je to tu špatné. Na vykašlání mají jen bromhexin a guaifenesin. Acetylcystein je na recept. Jitrocelový a další u nás běžné sirupy jsem tu neviděla. Na suchý kašel pouze noskapin. Většina cucadel na bolení v krku jsou vlastně bonbóny. Dezinfekční Strepsils zakázali z důvodu obsahové látky, kterou poté odstranili a přípravek přejmenovali na Repsils. Zbytek zůstal beze změny, což je něco neuvěřitelného. Kupující platí za barvu, chuť a cukr. Mezi ostatními se najdou produkty s kolostrem a bylinnými olejíčky.
Sortiment na odvykání kouření a proti alergii je podobný jako u nás. Dá se koupit mazací hydrokortizon bez receptu, stejně tak bacitracin v masti a zásypu.
S paracetamolem a ibuprofenem je to podobné jako u nás, volně je 500 mg, resp. 200 a 400 mg. Mají nepsané pravidlo, že by se nemělo prodat volně víc tablet než je v nejmenším balení na recept. Dětem se víc než sirupy dávají čípky a cucací tablety. Ibuprofenový sirup není vůbec běžný. Žádné "feťácké" oblíbenosti se tu nekoupí.
Zácpový a průjmový sortiment je zase podobný, ale mnohem běžnější je užívání laktobacilových a podobných tablety. Projímadla s více než 50 tabletami v balení přechází zrovna teď na recept. Pálení žáhy se řeší jak neutralizací, tak ranitidinem a famotidinem, případně kombinovaným přípravkem. Volně se dá koupit i nějaký pantoprazol, ale je to pálka. Z protiprďativ je tu dimetikon, máme ho v tabletách a v kapkách.
Vitamíny se najdou všech barev, tvarů a chutí, není ale výběr v u nás tolik běžných multivitamínových přípravcích. Šumák ani jeden, tablety asi jedny. Na přírodní léčiva si vůbec potrpí ještě míň než Češi. Brusinky se najdou, ale echinaceu a hlívu aby člověk pohledal. S homeopatií je to taky na levačku, monokomponenta sice máme, ale nikdo to neumí a navíc to nemají od Boironu a používají decimální ředění! Polykomponenta nikde nic. Těhotné se cpou paracetamolem horem dolem a možná kdyby jen to...
Další zvláštností je cena těhotenských testů, kde to je ale možná spíš česká zvláštnost, že je máme tak levné. Protože v Norsku i ve Francii takový testík zatěžká peněženku. Tady se pod 200 Kč za jeden nedostanete. Existuje volně prodejný vaginální přípravek s obsahem estradiolu pro použití při menopauzálních problémech.
Náplastí a podobných serepetiček máme hory, včetně různých speciálních sterilních a nesterilních a s lepidlem a bez lepidla a takových a makových typů, ze kterých jsem do teď úplně v háji. Prodáváme padesát druhů nůžtiček, pinzet, špuntů do uší.
Nemáme ale žádné dezinfekční oční kapky, na všechno solená voda, nic na červené oči, všechno na suché, samá klouzadla v tom. Do uší nemáme v podstatě nic, o ušních svících neslyšeli, na chrápání v podstatě totéž, co v ČR.
Milion druhů dudlíků, různé věci pro dětičky. Lékárny ale nemívají sunary, jen něco speciálního, co se dá napsat na recept. Na skladě se najde i elektrická prsní pumpa, jejíž cena je celkem vysoká.
Z kosmetiky máme Vichy, Eucerin, A-Derma a Avéne a pak norské ACO, Cliniderm a Cosmica. Jeden aby se v tom vyznal.
Máme různé olejíčky a hodně druhů ústních přípravků - dezinfekčních vod, fluorových vod, kartáčků, mezikartáčků, nití, past, párátek s fluorem(!), fluorových tablet.
Nabízíme něco málo ze sušených drog, ale nemáme vůbec čaje, což mi přijde dost škoda. Ani sáčky, ani sypané, maximálně něco pro kojící by se našlo.
Máme velký výběr bandáží na všechno, co člověka napadne. Taky plno výživových doplňků typu Nutridrink. Prodáváme různé baterky do naslouchátek, protiskluzové návleky na boty a hole, deníky pro diabetiky a plno příruček o nemocech.
Teď kolem Vánoc přibylo plno dárkových taštiček, a také speciální kořeněný čaj, hořčice a sladké mandle. Prostě supermarket hadr:-)