Tak jak dopadly norské Vánoce?
Dobřeee:-)
S cukrovím jsem se poprala statečně, nevypadalo sice jako od maminky, jak už to ostatně bývá, ale chuť si dovolím pochválit. Můj problém byl, že nemáme robot na strouhání oříšků, tak jsem musela poprosit kolegyni o pomoc. Nechala jsem si ale nastrouhat množství přesně na váhu podle receptu, a tak jsem neměla nic navíc. Všechno cukroví mělo jednu společnou vlastnost - děsně teklo. A já neměla čím zahušťovat. Nechápu, co se dělo. Ale nakonec jsem všechno zkrotila. Z toho nejvtipnějšího - teoreticky vykrajované skořicové hvězdičky jsem nakonec narvala do pracen, ze kterých je pak Kuba vyndaval skoro kladivem. U magronek se mi z prvního plechu stala jedna velká magrona. A panenská prsa byla od nějaké pěkně staré panny, která odkojila několikatero neposkvrněných početí:-))) Ale kolegyně dostala za pomoc výslužku a i v lékárnách ochutnali. A všichni chválili! Oni pečou akorát perníčky, tak aspoň okusili, jaké jsou Vánoce jinde.
Nolan se Sárou jeli na Vánoce na 14 dní do Maroka a měli odjíždět v předvánoční pondělí. V sobotu jim ale přišel mail, že jim přeložili let a že letí už v neděli! Takže začali lítat a balit a vzhledem k tomu, že letěli v neděli a z Osla, poprosili nás, jestli bychom je tam nemohli dovést. Zdejší hromadná doprava je totiž pořádně na baterky. Takže jsme si udělali výlet a zastavili se v Ikee. Konečně máme formu na bábovku! Během posledních předvánočních dní jsme nakoupili ozdoby, řetězy a "vánočnístromečkonohu" jak říkají Norové. 23.prosince jsme koupili i stromeček a dali ho do stojanu. Kuba pak vánoční přípravy vzdal a já se jala narýsovat hvězdu na špičku stromečku. Jenže! To bych nesměla bejt takovej perfekcionalista! Asi si to umíte představit. Chtěla jsem pravidelnou šesticípou hvězdu. Dva rovnostranné trojúhelníky mi byly jasný. Ale jak to narýsovat přesně s novinama a papírovým metrem z Ikey místo pravítka? Nakonec jsem to počítala podle vzorečků:-) "Už" v půl jedné v noci jsem byla hotová a do půl druhé jsem stříhala další papírové ozdoby a zdobila. Prostě mě ty Vánoce nějak pohltily nebo co. A nejen mě. I ti nahoře se nám rozhodli nadělit vánoční pokrývku. Navečer začalo sněžit a sněžilo a sněžilo až napadlo asi 20 cm.
24. prosince jsme šli do práce, ale naštěstí jen do jedné hodiny. Protože jsme se rozhodli, že když jsme na Vánoce v Norsku, musíme mít i norskou tabuli, tak jsme od předchozího dne louhovali ve vodě pinnekjøtt. Jsou to zbytky skopových žeber, příšerně prosolené, a tak se to musí 24 hodin máčet ve vodě, která se několikrát vyměňuje, aby se to dalo vůbec jíst. Po práci jsme vytáhli recept a šli na to. Žebra se naskládají na speciální březové tyčky do hrnce, do výšky tyček se dá voda a maso se vaří 3 hodiny v páře. A už se jenom se hlídá, aby se všechna voda neodpařila. Ale toho smradu/vůně! Naší ovci cítil i domácí:-) K tomu jedí malinké brambůrky a kaši z takové velké kedlubny. Všechno jsme úspěšně zvládli, Kubovi chutnalo moc, já řekla, že bych to nemusela moc často, bylo to na mě dost aromatické, ale dobré. Co se týče dalších norských vánočních jídel, jedí ještě vepřová žebírka a lutefisk - další bláznivina. Je to treska, máčená v hydroxidu sodném! Ten ji pořádně rozežere, takže doma to člověk dlouho máčí a dlouho vaří, aby to nerozežralo i jeho, a zbyde z toho rosol, o kterém nám zatím nikdo neřekl, že by ho měl rád. Po večeři jsme se podarovali a poSkypovali z rodičema. Skalňáci už se nám pochlubili s nadílkou, naše jsme měli v přímém přenosu možná hodinu. Vánoční "klid" v režii mého bratříčka byl fakt veselý:-)
Od 25. do 27. jsme hlavně odpočívali. Na Štědrý den sice počasí na chvíli zaváhalo a začalo nám do toho krásného sněhu pršet, ale pak si to zase rozmyslelo a od Štědrého večera zase chumelilo jak blázen. Nakonec napadlo snad půl metru. 25. ráno jsme se docela pobavili, skoro jsme nenašli auto! Silnice zmizely pod sněhem, protože tady se nesolí. A domy, ve kterých zrovna nikdo nebyl, skoro taky. Ostatní hned vytáhli frézy a Sandefjord bzučel jak divý. Taky jsme byli pozváni k domácím na Vánoční oběd. Což je pro Nory studené jídlo, ale bylo to výborné, ochutnali jsme, co se tu tak klasicky během Vánoc jí. Pocvičili jsme zase norštinu a poznali zbytek rodiny. V sobotu večer jsme ubytovávali 3 Poláky, co potřebovali nocleh, a v neděli zase Češku Lucku od nás z fakulty. Příjemně jsme popovídali a smířili se s nastávajícím pracovním týden. Ten byl naštěstí krátký, ve čtvrtek 31.12. jsme totiž nepracovali díky tomu, že jsme byli v práci na Štědrý den. Ve středu ale přišly mrazy, ve kterých už začalo naše dieselové auto protestovat. Ten den ráno jsme nenastartovali a nakonec nás vezl do práce domácí. A nejen to! Byl neskutečně zlatej. Vzal si od nás klíčky od auta, dojel svým autem k našemu, nastartoval ho startovacíma kabelama, sehnal si někoho druhého a odvezli naše auto někam do teplých garáží. A odpoledne nás vyzvedl v práci, odvezl Kubu pro auto a doma nám auto napíchl do elektriky. Všechno sám od sebe!
Ve středu večer dorazila dlouho očekávaná návštěva! A díky domácímu jsme mohli ségru a tátu vyzvednout na letišti. Doma jsme předali dárky, český Ježíšek byl pořádně štědrý! Děkujeme! Bylo super, že jsme nemuseli pracovat a tak jsme na sebe měli celé 4 dny. Takže jsme stihli v klídku výlety a procházky, povídání, hraní her, plnění žaludků i odpočívání. Akorát zima se teda nežinýrovala a předvedla nám, zač je toho loket. Kolem 20 pod nulou bylo celkem stabilně. Uteklo to jako voda a byla neděle. Zeptali jsme se domácího, jestli bude před sedmou doma, aby nás když tak nastartoval kabelama, abychom se dostali na letiště. Souhlasil, když tu najednou kolem 18:45 napsal zprávu a strašně rychle odjel. Vzhledem k tomu, že paní domácí čeká miminko a zrovna 3.1. měla termín říkali jsme si, že to je jasný. A že to muselo zrovna vyjít na jediný čas, kdy ho potřebujeme! My jsme ale nakonec naše auto uprosili k činnosti a na letiště se dostali. A s miminkem se zatím nepochlubil, tak asi ještě nic.
Co se týče auta ale nastala situace vyžadující řešení. Podle rad zkušených Norů Kuba postupně koupil novou baterku, žhavící svíčky a balíček s ohřívačem motoru a dalšíma srandičkama. Baterku zvládl, ale ohřívač se přes zakoupení podrobné knihy o Mondeu nepodařil nainstalovat. Zajel se teda zeptat do neautorizovaného servisu, co by to stálo. A málem mu vypadly oči z důlků...nebo uši?:-) No prostě, oprava by měla trvat asi 3 hodiny a cena je...3000 NOK! Takže všichni automechanici, kteří se chtějí rychle a bezbolestně stát milionáři, neváhejte. Dostatek jich tu určitě není.
Tento týden jsme se vzhledem k tomu, že nastal leden, snažili přesunout k táře a expedovat pod dohledem. Z nám neznámých důvodů vedle nás většina laborantek nevydrží stát a brzo někam zmizí, tak to bylo dost i samocvičení. Ale šlo to dobře! Samozřejmě, že jsou lidi, kterým člověk nerozumí, ale nic jiného jsem ani nečekala. Ale je jich míň, než jsem myslela! Hurá! Jinak počasí nás stále nešetřilo, a tak jsme při cestách do práce a z práce střídali mrznutí na kole a mrznutí na autobusové zastávce. Nejvtipnější to bylo včera ráno, kdy jsem před odjezdem do práce na kole zjistila, že je na teploměru mínus 26°C. No sranda. Po práci jsme vyrazili k Amíkům poslechnout si příhody z Maroka. K tomu přijela zpátky vyrekreovaná Lucka a tak se přidala. Dneska se byl podívat na naše auto jeden automechanik s přijatelnějším ceníkem. Přes Samanthu z kurzů jsem totiž sehnala jejího kamaráda Litevce, který si tady opravováním aut přivydělává. Řekl, že elektriku nedělá, takže s ohřívačem nám nepomůže, ale ostatní věci zvládne. Tak fajn. Takže ve středu jsme objednaní na ohřívač a v sobotu k němu na zbytek. Navíc se umoudřilo počasí a už je jen 12 pod nulou, takže autíčko dokonce naskočilo a můžeme odvézt Lucku na letadlo! Tak nás to naplnilo optimismem, že bysme třeba mohli i zítra jet autem...
Tak nám držte palce a mějte se krásně:-)
(Obrazová dokumentace v dalším článku)
