Zajímavostí byla návštěva paní z daňového úřadu ve škole. Předem jsme dostali materiály, což bylo fajn, protože jsme si problematiku předem trochu prostudovali. A k tomu ona potom leccos vysvětlila, dozvěděli jsme se fakt užitečné věci. Tolik jsem toho o daních v Čechách nevěděla. Zjistila jsem, že o nich nevím v podstatě nic. Neměly by se takovéhle věci učit někde na střední ve společenských vědách? Nebo jsem to jen zapomněla, protože v té době má člověk jiné starosti? No každopádně teď víme, že z pozice pracujícího cizince můžeme dostat na začátku nějakou malou úlevu na daních. Ale jinak Noři mají daně teda pořádné. Platí se tu progresivní daň, což je samozřejmě věc diskuze, ale já si myslím, že už když je pevné procento, tak ten, kdo vydělává víc, platí víc. Nevím, proč by víc pracující měl platit vyšší procento. Navíc ta nejvyšší skupina se dostává někam kolem 50% a to je fakt mazec. To člověka určitě nemotivuje něco dělat. Dobré je tu ale to, že oproti u nás tady nejdou ty peníze do kapsy pár vyvolených. Aspoň ne většina. Je to dáno z velké části asi mentalitou, ale faktem je, že Norsko je jedna z mála zemí, která nehospodaří každoročně se schodkem, ale s přebytkem! A i díky tomu tady můžete slyšet, že Noři platí daně rádi. Vidí totiž, co se díky jejich penězům děje.
Jednu lednovou sobotu jsem byla pozvaná se čtyřmi dalšími kolegyněmi k jedné z nás domů na dámskou jízdu. Byly jsme tam od sedmi a bylo to fajn. Vzhledem k tomu, že jsem ale ten den pracovala, kolem desáté jsem začínala mít všeho dost. Když se totiž sejde 5 ženských, začnou štěbetat rychlou a nesrozumitelnou norštinou, a tak byly ty 3 hodiny soustředění maximum, které jsem mohla zvládnout. Pak už to šlo jedním uchem tam a druhým ven. A navíc se dámy dobře bavily, tak jsem to musela přežít do dvou do rána. Ještě že byla hladinka:-) Ale společenské vztahy se musí utužovat za každou cenu!
27.1. nás poctila další návštěva. Tentokrát to byl bráška s rodičema, přičemž moje mamka má díky tomu prvenství v tom, že už tu byla dvakrát. Dorazili jako už obvykle ve středu večer. Bohužel jsme museli ve čtvrtek a v pátek do práce, tak se museli dopoledne o sebe postarat. Ale jen se prošli po okolí, nakoukli do krámu a začli kuchtit, už jsme tu byli. Ve čtvrtek jsme se rozhodli školu vynechat a v pátek nám shodou okolností odpadla. Byli jsme se podívat na vyhlídce, v lékárně, po městě a po okolí a taky konečně v muzeu. A do muzea jsme přišli úplně náhodou pět minut před začátkem jazzového koncertu, který byl pro ten den v ceně vstupenky. Tak jsme se i kulturně vyžili. Ty 4 dny utekly jako voda a museli jsme si zamávat na letišti. Ale bylo to super!
Od začátku února jsme přestali chodit na denní kurzy a začali naplno pracovat. První únorové pondělí jsme před koncem výuky zašli do třídy se všemi se rozloučit jogurtovou bublaninou á la maminka Eva. A oslavila úspěch! Já se rozhodla pokračovat ve večerních kurzech. Jejich přínos je zatím nejasný, protože první hodinu jsem nemohla z důvodu povinného meetingu v práci, další dvě hodiny jsme byli spojení s jinou třídou a minulý čtvrtek jsme měli suplovanou hodinu. Zítra by měla učitelka konečně dorazit, ale pak budu zase zameškávat já. A tím pomalu skončí tenhle trimestr. Co dál, zatím nevím.
Minulý týden jsme měli v práci farmaceutickou poradu a je rozhodnuto, že od března bychom se měli začít chovat jako farmaceuti. Takže zase o stupínek stoupáme. No, bude to zajímavé.
Navíc jsme byli minulé úterý a středu na jazykových zkouškách. Písemný test byl složený z poslechu, porozumění psanému textu a vlastní produkce. Ústní část byla po dvojicích před dvoučlennou komisí. Předvedli jsme se na dvou monolozích a jednom dialogu s druhým studentem z páru, kterého jsme do té chvíle neznali. Bylo předem daných 11 pravděpodobných témat, které jsem si jako pilná šprtka vypracovala a z nichž jsem dostala samozřejmě jen jedno, další dvě témata byla úplně jiná. Co se dalo čekat:-) Kuba dostal na dialog soupeře, který asi cestou ztratil řeč, tak se chudák docela zapotil. Hlavní heslo totiž bylo, že oba jsou zodpovědní za to, že oba mluví.
V sobotu jsme konečně poprvé vyrazili na lyže. Řekli jsme i Nolanovi se Sárou a Ti zase řekli dál a díky tomu nám dohodili jednoho Slováka. Tak jsme ho vzali s sebou a popovídali v normální řeči! Kéž by se ale ta naše republika rozdělila o 10 let později a já měla víc naposlouchanou "slovenčinu". Lyžování bylo super až na jednu chvíli, kdy se rozbila čtyřsedačka a všichni z areálu se snažili narvat na dvě kotvy. Ale sluníčko svítilo, sníh byl pěkný a sjezdovky na výběr. Doufám, že zas vyrazíme!
Druhou únorovou neděli slaví Norsko Den matek a k tomuto svátku pořádal sbor, ve kterém zpívá spolužačka, koncert. Já dostala od Kubíka lístek (naštěstí byl k mání jen jeden, tak nemusel jít se mnou:-)), a tak jsem se s radostí vypravila. Bylo to skvělé a musím se konečně zase vrátit ke sborování. Tak mi to chybělo, když jsem to viděla a slyšela!
No a hlavním tématem posledních dnů je středeční odjezd do Čech! Pro Kubu nic nového, už byl dvakrát, ale já jedu po těch 6 měsících prvně! A už se na Vás těěěšííím!;o)¨¨
Jednu lednovou sobotu jsem byla pozvaná se čtyřmi dalšími kolegyněmi k jedné z nás domů na dámskou jízdu. Byly jsme tam od sedmi a bylo to fajn. Vzhledem k tomu, že jsem ale ten den pracovala, kolem desáté jsem začínala mít všeho dost. Když se totiž sejde 5 ženských, začnou štěbetat rychlou a nesrozumitelnou norštinou, a tak byly ty 3 hodiny soustředění maximum, které jsem mohla zvládnout. Pak už to šlo jedním uchem tam a druhým ven. A navíc se dámy dobře bavily, tak jsem to musela přežít do dvou do rána. Ještě že byla hladinka:-) Ale společenské vztahy se musí utužovat za každou cenu!
27.1. nás poctila další návštěva. Tentokrát to byl bráška s rodičema, přičemž moje mamka má díky tomu prvenství v tom, že už tu byla dvakrát. Dorazili jako už obvykle ve středu večer. Bohužel jsme museli ve čtvrtek a v pátek do práce, tak se museli dopoledne o sebe postarat. Ale jen se prošli po okolí, nakoukli do krámu a začli kuchtit, už jsme tu byli. Ve čtvrtek jsme se rozhodli školu vynechat a v pátek nám shodou okolností odpadla. Byli jsme se podívat na vyhlídce, v lékárně, po městě a po okolí a taky konečně v muzeu. A do muzea jsme přišli úplně náhodou pět minut před začátkem jazzového koncertu, který byl pro ten den v ceně vstupenky. Tak jsme se i kulturně vyžili. Ty 4 dny utekly jako voda a museli jsme si zamávat na letišti. Ale bylo to super!
Od začátku února jsme přestali chodit na denní kurzy a začali naplno pracovat. První únorové pondělí jsme před koncem výuky zašli do třídy se všemi se rozloučit jogurtovou bublaninou á la maminka Eva. A oslavila úspěch! Já se rozhodla pokračovat ve večerních kurzech. Jejich přínos je zatím nejasný, protože první hodinu jsem nemohla z důvodu povinného meetingu v práci, další dvě hodiny jsme byli spojení s jinou třídou a minulý čtvrtek jsme měli suplovanou hodinu. Zítra by měla učitelka konečně dorazit, ale pak budu zase zameškávat já. A tím pomalu skončí tenhle trimestr. Co dál, zatím nevím.
Minulý týden jsme měli v práci farmaceutickou poradu a je rozhodnuto, že od března bychom se měli začít chovat jako farmaceuti. Takže zase o stupínek stoupáme. No, bude to zajímavé.
Navíc jsme byli minulé úterý a středu na jazykových zkouškách. Písemný test byl složený z poslechu, porozumění psanému textu a vlastní produkce. Ústní část byla po dvojicích před dvoučlennou komisí. Předvedli jsme se na dvou monolozích a jednom dialogu s druhým studentem z páru, kterého jsme do té chvíle neznali. Bylo předem daných 11 pravděpodobných témat, které jsem si jako pilná šprtka vypracovala a z nichž jsem dostala samozřejmě jen jedno, další dvě témata byla úplně jiná. Co se dalo čekat:-) Kuba dostal na dialog soupeře, který asi cestou ztratil řeč, tak se chudák docela zapotil. Hlavní heslo totiž bylo, že oba jsou zodpovědní za to, že oba mluví.
V sobotu jsme konečně poprvé vyrazili na lyže. Řekli jsme i Nolanovi se Sárou a Ti zase řekli dál a díky tomu nám dohodili jednoho Slováka. Tak jsme ho vzali s sebou a popovídali v normální řeči! Kéž by se ale ta naše republika rozdělila o 10 let později a já měla víc naposlouchanou "slovenčinu". Lyžování bylo super až na jednu chvíli, kdy se rozbila čtyřsedačka a všichni z areálu se snažili narvat na dvě kotvy. Ale sluníčko svítilo, sníh byl pěkný a sjezdovky na výběr. Doufám, že zas vyrazíme!
Druhou únorovou neděli slaví Norsko Den matek a k tomuto svátku pořádal sbor, ve kterém zpívá spolužačka, koncert. Já dostala od Kubíka lístek (naštěstí byl k mání jen jeden, tak nemusel jít se mnou:-)), a tak jsem se s radostí vypravila. Bylo to skvělé a musím se konečně zase vrátit ke sborování. Tak mi to chybělo, když jsem to viděla a slyšela!
No a hlavním tématem posledních dnů je středeční odjezd do Čech! Pro Kubu nic nového, už byl dvakrát, ale já jedu po těch 6 měsících prvně! A už se na Vás těěěšííím!;o)¨¨
Velkommen!
Tak moc jsme byli hodní?
V plné kráse - Kuba, sestřička, táta, já:-)
To jsou barvičky...
S lednovou návštěvou před domem
Pohromadě - bráška, já, mamka, Mirek
Někteří nepodceňují nebezpečí ukradení ani v Norsku
