Jeg forstår (ikke)...: května 2011

Vážení a milí, už je to tak. Když vidím, jak dlouho jsem váhala s dalším článkem, tak si říkám, že je na čase si to přiznat. Není co psát. Nic dechberoucího se nám už většinou neděje, máloco nás překvapí. Za ty týdny, co jsem se neozvala jsme byli hodněkrát v práci, já párkrát ve sboru, Kuba párkrát na fotbale. Což je ale vlastně novinka. Konečně ho přestala bolet záda a on znova začal chytat. A tak má konečně zase důvod chodit kolem a skučet, jak je namoženej:-)

Ale něco se přeci jen událo. Velikonoční svátky tady slaví pořádně, takže mají volno už od Zeleného čtvrtka až do Velikonočního pondělí. Jedinou vadou na kráse je to, že v sobotu není svátek, protože stejně SKORO nikdo nepracuje. Ale my jsme měli letos volno. A tak jsme vyrazili na výlet do Británie, navštívit Réňu a Myšáka, kteří bydlí v současné době v Carlisle. Bylo to povedených pár dní. Ty dny, kdy museli naši hostitelé do práce, jsme se prošli, odpočinuli si a prohřáli se, protože bylo fakt krásně teplo. Moc se nám líbilo, že byly všude parky, kde byl trávník určen k tomu, aby se používal (žádné "Zákaz vstupu mimo vyznačené cesty"). Taky jsme zmokli na výletě na kole a byli na exkurzi do pivováru s prohlídkou jen pro nás dva. Paráda. A pak když jsme měli konečně společný volný den, vyrazili jsme na "malý" výlet. Bylo to pouhých 1000 metrů převýšení! Byli jsme pak pěkně odrovnaní, ale bylo to super. Je fajn se trochu projít a navíc ten výhled zeshora. No a po večerech jsme jedli, pili a povídali. Na zpáteční cestě jsme si ještě stihli prohlédnout Edinburgh. A taky se nám tam Kuba zamiloval. Do jednoho typu anglického piva jménem Hobgobling! Neuvěřitelné...

Další událostí je 10. výročí lékárny Kilen! Velká věc. Od minulého týdne až do nadcházející soboty losujeme každý den jak diví a rozdáváme zákazníkům dárky - jak jinak než nějakou kosmetiku, ale protože jsme lékárna se zaměřením na sport, tak taky předplatné do fitka a lístky na fotbal. Navíc v sobotu, kdy byl hlavní den všeho, jsme měli pro zákazníky i tři mega dorty a hektolitry kafe. Večer potom byli všichni z personálu i s partnery pozváni na večeři. Byla o třech chodem a byla výýýborná. K tomu bylo i krátké vystoupení živé muziky a hodně vyprávění o časech dávno i nedávno minulých.

A do třetice je nutno se zmínit o úterku, bylo totiž 17. května - nejvýznamější norský státní svátek. Takže pouť a průvody a hodně krásných lidových krojů. My jsme první půlku volného dne využili po svém a vyrazili na výlet na kole. Během něj jsme si taky celkem originálně obstarali norskou vlajku, když jsme narazili na jednu na silnici, kde zřejmě upadla z nějakého auta. Ale odpoledne už jsem se nechali strhnout a šli se podívat na průvod. Co nám taky zbývalo, když náš šéf, sám velký Bror-Lennart Mentzoni, byl vedoucí celého letošního 17. května! Takže šel naškrobený (téměř) v čele průvodu, usmíval se na všechny strany a jak etiketa praví - zplndlahrndla volal HURÁ! (A jen tak pod čarou, dodneška pěkně chraptí:-))

Konečně teplo!