Pátek třináctého a jiné povídky

Tak už je to týden, co jsme tu měli již druhou návštěvu! Myslím, že se vydařila až na jednu velkou smůlu - přijela jenom Péťa, protože Terku zkolila viróza. Tak doufám, že už plánuje náhradní termín!:-)

A co jsme za ty čtyři dny zažili? Počasí si nás zrovna nehýčkalo, ale celkově to s ním ještě dopadlo dobře. Ale popořadě.
Ve středu večer nás Péťa na letišti uvítala slovy "Zase pozdě". Přilítli totiž o půl hodiny dřív, tak na nás trochu čekala. Pak nám hned vyklopila nesnáze na Ruzyni - některé věci jsou fakt absurdní. Byla totiž tak strašně hodná, že mi táhla z Čech notebook (hurááá, už se nepereme o jeden). Za což ji znovu neskutečně děkuji a chválím před nastoupenou jednotkou! Avšak v Praze jí řekli, že u Wizzairu se i notebook počítá jako příruční zavazadlo a odmítli ji s ním a batůžkem pustit do letadla. Proto si musela obsah batohu nacpat do bundy a počítač do batohu, a pak ji teprve pustili. Jako by to byl nějaký rozdíl, kde ty věci má...?!
Doma na ni čekalo malé uvítání a hned se začlo hodovat a pít.
Ve čtvrtek jsme já a Kuba museli do práce, škola ale naštěstí nebyla. Tak se Péťa vypravila na samostatnou procházku a po 12. jsme se sešli doma. Odpoledne jsme vyrazili na sandefjordský poloostrov Østerøya. Bylo zataženo, ale žádné srážky, takže do šlo. Ještě jsme okoukli Sandefjord a večer byl obvyklý program.
Pátek byl opět pracovní den a byl to pátek 13., který se za sebe nemusel stydět. Bror totiž rozhodl, že v sobotu jdeme taky do práce a že se z toho nevyvlečeme. Zeptali jsme se totiž pozdě, ale to jen proto, že návštěva nebyla do poslední chvíle jistá. Takže jsme si odpracovali své, Péťa si dala zase procházku a odpoledne jsme společně vyrazili na kopec nad městem. Počasí jako den předtím, ale výhled na město byl moc pěkný. My otrlé ženy si poté daly ještě výletík po okolí a navečer se zastavili v lékárně Kilen. Okoukly jsme Brora a ten celý zmatený přemýšlel, kde tu holku viděl (byla s námi na přijímacím pohovoru). A než jsme se nadáli, napadlo snad 10 cm sněhu! Letos první! Nevěřili jsme svým očím! A Péťa se začala těšit na jih, do tepla. Večer asi zmiňovat nemusím.
V sobotu jsme tedy znovu naklusali do práce. Snažila jsem se, abychom mohli jít třeba aspoň jen jeden z nás, což neprošlo, tak jsem to usmlouvala na padla jakmile přijmeme zboží. Kuba se nakonec rozhodl zůstat v práci do konce a poslat nás na výlet samotné. Sníh roztál, takže byla parádní břečka. Začly jsme výlet návštěvou Pindsle Apotek a nákupem marcipánu, který je tu dost levný. A pak jsme vyrazily do Skienu. Hned na okraji jsme uviděly ceduli na Centrum volného času a rozhodly se, že to je to pravé pro nás. No, Skieňané mají fakt super vyžití. V tomto parku se dá najít bazén, stadion na bruslení (už v provozu), sjezdovka (ještě ne v provozu), frisbeegolf (házení létajícím talířem na cíl), stáje a jízdárny, lanové centrum, turistické okruhy a možná něco dalšího, na co jsem zapomněla. Každopádně my vyrazily po pětikilometrovém okruhu. Křížily jsme trasy pro běžkaře (slintala Péťa) a trasu pro klusáky (slintala jsem já). Koníky jsme dokonce i nějaké viděly. Na konci trasy jsme měly možnost pořádně si prohlédnout to lanové centrum. A to bylo něco. Měla jsem adrenalin na bodu varu už při tom pohledu ze země. Ale určitě bych tam na jaře vyrazila! Viděly jsme to od nejtěžší trasy po nejlehčí, takže nám oči fakt přecházely. Myslím ale, že se mi budou klepat kolena i na dětské trase. Když jsme zasedly do auta a zakously se do chlebů (jsme přeci Češi), tak začlo pršet, ideální načasování. Když jsme zastavili ještě na jedné vyhlídce, na chvíli přestalo, super! A když jsme se rozhodli vyrazit k domovu, směle si to pršelo dál. Co víc si přát. Doma čekal Kuba, užíval si klidu a chladil něco k pití. Pak už jsme jen jedli, pili, kecali a hráli hry.
V neděli jsme si pospali, všichni jsme to potřebovali, protože předchozí dny byla i Péťa buzena naším snídáním mezi 7. a 8. hodinou ranní. Tentokrát jsme vyrazili zase po Sandefjordu. Trošku na nás vykouklo i sluníčko a my omrkli krásy lesíků, ulic a běžkařského okruhu v blízkém okolí a nezastakúplněblízkého Bugårdsparku. Po návratu jsme něco zblajzli a zjistili jsme, že máme všeho dost. Tak jsme se povalovali a pobalovali a po šesté jsme vyrazili směr Torp. Péťu jsme úspěšně odevzdali celníkům a od té doby jsme o ní neslyšeli:-)))

A Péti fotéčky z pobytu...

Dvě grácie

Sandefjord zvrchu

První návštěva

Už jsem se s Vámi dlouho nepodělila o něco konkrétnějšího z našeho drsného severského života. Takže je to tady.

V první řadě jsme přivítali naší první návštěvu! Maminky to všem natřely, neváhaly a přijely. A myslím, že byly spokojené. Byly tu 23.-25.10, dorazily v pátek večer a odjížděly v neděli večer. Akorát počasí nás teda nešetřilo, za tu dobu, co bydlíme v Norsku, to byl první celý propršený víkend! Ale my jsme se nedali!

V pátek jsem se vydala pro ty tři "bratry v triku" na letiště (Kuba se totiž taky vracel z ČR). Měli hodinu plánovaného zpoždění a další půlhodinu neplánovaného. Takže jsem získala trochu drahocenného času na přípravy navíc. Když se začali hemžit česky mluvící cestující, byl to zvláštní pocit slyšet tolik češtiny všude kolem. Ty svoje jsem očekávala v čele průvodu, ale Kuba je vedl zaručeně správnou cestou ven, takže přišli skoro poslední:-) Doma je čekalo teplo, jídlo a malé překvápko (kdo je zvědavý jaké, nechť přijede:-)). Večer jsme prokecali, projedli a propili, bylo to fajn.

Horší byl ranní pohled ven. Vyloženě venkovní program byl ale stejně plánován na neděli, tak jsme nezoufali. Jeli jsme navštívit lékárny a pozdravit šéfa. Mamkám se kouřilo z hlav, jak se snažily konverzovat. Ta moje navíc jakožto lékárnice hned obdržela nabídku práce:-) Pak jsme ještě museli vybrat dárky domů. Navečer jsme vyrazili na mezinárodní večer pořádaný naší školou a dalšími mezinárodními organizacemi ve městě. Bylo to celkem fajn, nějaká muzika a tanečky, ale před osmou už jsme toho měli dost a šli jsme napodobovat večerní program z pátku.

V neděli bohužel zase pršelo, možná víc než v sobotu. Ale vyrazili jsme i přesto. Nejdřív jsme zajeli do centra, trochu ho okoukli a nechali si napršet do bot. A pak jsme jeli do přírody. Pěkně jsme promokli a promrzli a frčeli zas domů. Kolem šesté začlo velké balení a už to mělo rychlý spád, po osmé se maminky (ta moje bez dárků, které ji odebrali u letištní kontroly) vznesly nad Sandefjord.

Další událostí minulých dní je Halloweenská párty. Pořádal ji přesně 31.10. náš spolužák Američan se svou přítelkyní - Nolan a Sarah. (Mimochodem úžasní lidi, fakt jsme si padli do noty a těšíme se, že se v našich článcích budou objevovat!) A aby netroškařili, Sarah pozvala své kolegy - učí tu na mezinárodní střední škole a Nolan pro změnu pozval celou naši třídu. Troufnu si říct, že naštěstí všichni nepřišli. Ale i tak nás bylo hodně. Úderem osmé.....jsme tam samozřejmě nebyli:-), ale po čtvrt na devět už tam tak 10 - 15 lidí bylo a ještě se něco přitrousilo. Zpočátku to bylo klidné, ale nakonec to proběhlo jako pěkná oslava. Kdo se dostal k notebooku, té země hudba hrála, tancovalo se na všechno:-) Sarah k tomu pro nás připravila dvě hry, ani moc, ani málo, prostě bylo to celé akorát. Byli jsme za čarodějnici a její černou kočku (kdo byl kdo?). JO! A Kuba dokonce vyhrál nejlepší masku a dostal lízátko! (já si ale myslím, že to podmáz:-)))

V neděli jsem se vzbudila s takovou opicí, že jsem tomu nemohla věřit. A to bylo dobře, protože to nebyla opice, ale teplota 39 stupňů Celsia v krvi. Takže jsem ani nevstávala a bylo vymalováno. Dva dny jsem na tom byla podobně, už jsme mysleli na pohotovost. Nakonec jsme tomu dali poslední šanci a už se to jen lepšilo! Ve středu už mi začlo být přežitelně, ale pro změnu se udělalo blbě Kubovi (což je ale pořád lepší stav než moje přežitelně:-). Takže se teď oba flákáme...tedááá léčíme!:-) V pondělí už bysme ale měli zase zabřednout do rutiny. Ne však na dlouho, ve středu tu totiž máme další hosty! Navštíví nás..........tádadadáááá..........Terezka a Péťa!

Určitě zas bude co vyprávět. A do té doby HA DET BRA!

Před lékárnou s mojí mamkou

A u moře s Kubovo mamkou

Čarodějnice s kočkou jdou na párty