První návštěva

Už jsem se s Vámi dlouho nepodělila o něco konkrétnějšího z našeho drsného severského života. Takže je to tady.

V první řadě jsme přivítali naší první návštěvu! Maminky to všem natřely, neváhaly a přijely. A myslím, že byly spokojené. Byly tu 23.-25.10, dorazily v pátek večer a odjížděly v neděli večer. Akorát počasí nás teda nešetřilo, za tu dobu, co bydlíme v Norsku, to byl první celý propršený víkend! Ale my jsme se nedali!

V pátek jsem se vydala pro ty tři "bratry v triku" na letiště (Kuba se totiž taky vracel z ČR). Měli hodinu plánovaného zpoždění a další půlhodinu neplánovaného. Takže jsem získala trochu drahocenného času na přípravy navíc. Když se začali hemžit česky mluvící cestující, byl to zvláštní pocit slyšet tolik češtiny všude kolem. Ty svoje jsem očekávala v čele průvodu, ale Kuba je vedl zaručeně správnou cestou ven, takže přišli skoro poslední:-) Doma je čekalo teplo, jídlo a malé překvápko (kdo je zvědavý jaké, nechť přijede:-)). Večer jsme prokecali, projedli a propili, bylo to fajn.

Horší byl ranní pohled ven. Vyloženě venkovní program byl ale stejně plánován na neděli, tak jsme nezoufali. Jeli jsme navštívit lékárny a pozdravit šéfa. Mamkám se kouřilo z hlav, jak se snažily konverzovat. Ta moje navíc jakožto lékárnice hned obdržela nabídku práce:-) Pak jsme ještě museli vybrat dárky domů. Navečer jsme vyrazili na mezinárodní večer pořádaný naší školou a dalšími mezinárodními organizacemi ve městě. Bylo to celkem fajn, nějaká muzika a tanečky, ale před osmou už jsme toho měli dost a šli jsme napodobovat večerní program z pátku.

V neděli bohužel zase pršelo, možná víc než v sobotu. Ale vyrazili jsme i přesto. Nejdřív jsme zajeli do centra, trochu ho okoukli a nechali si napršet do bot. A pak jsme jeli do přírody. Pěkně jsme promokli a promrzli a frčeli zas domů. Kolem šesté začlo velké balení a už to mělo rychlý spád, po osmé se maminky (ta moje bez dárků, které ji odebrali u letištní kontroly) vznesly nad Sandefjord.

Další událostí minulých dní je Halloweenská párty. Pořádal ji přesně 31.10. náš spolužák Američan se svou přítelkyní - Nolan a Sarah. (Mimochodem úžasní lidi, fakt jsme si padli do noty a těšíme se, že se v našich článcích budou objevovat!) A aby netroškařili, Sarah pozvala své kolegy - učí tu na mezinárodní střední škole a Nolan pro změnu pozval celou naši třídu. Troufnu si říct, že naštěstí všichni nepřišli. Ale i tak nás bylo hodně. Úderem osmé.....jsme tam samozřejmě nebyli:-), ale po čtvrt na devět už tam tak 10 - 15 lidí bylo a ještě se něco přitrousilo. Zpočátku to bylo klidné, ale nakonec to proběhlo jako pěkná oslava. Kdo se dostal k notebooku, té země hudba hrála, tancovalo se na všechno:-) Sarah k tomu pro nás připravila dvě hry, ani moc, ani málo, prostě bylo to celé akorát. Byli jsme za čarodějnici a její černou kočku (kdo byl kdo?). JO! A Kuba dokonce vyhrál nejlepší masku a dostal lízátko! (já si ale myslím, že to podmáz:-)))

V neděli jsem se vzbudila s takovou opicí, že jsem tomu nemohla věřit. A to bylo dobře, protože to nebyla opice, ale teplota 39 stupňů Celsia v krvi. Takže jsem ani nevstávala a bylo vymalováno. Dva dny jsem na tom byla podobně, už jsme mysleli na pohotovost. Nakonec jsme tomu dali poslední šanci a už se to jen lepšilo! Ve středu už mi začlo být přežitelně, ale pro změnu se udělalo blbě Kubovi (což je ale pořád lepší stav než moje přežitelně:-). Takže se teď oba flákáme...tedááá léčíme!:-) V pondělí už bysme ale měli zase zabřednout do rutiny. Ne však na dlouho, ve středu tu totiž máme další hosty! Navštíví nás..........tádadadáááá..........Terezka a Péťa!

Určitě zas bude co vyprávět. A do té doby HA DET BRA!

Před lékárnou s mojí mamkou

A u moře s Kubovo mamkou

Čarodějnice s kočkou jdou na párty