Hlásí se jaro - jistě, ale pomalu

sobota, 27.března 2010

Návštěva byla opět suprová! Kubík měl dokonce celé čtyři dny od čtvrtka do neděle volno, tak si to pořádně užili. Já pracovala i v sobotu, ale dostala jsem volno v pátek, tak to bylo taky fajn. Počasí se vydařilo, svítilo nám sluníčko celou dobu. Na druhou stranu ale zbylo i dost sněhu, tak si hlavně Sofinka vyhrála. Největším kamarádem se jí stal "náš" pejsek Milo, který se do ní určitě zamiloval, neboť mu vydržela neuvěřitelně dlouhou dobu házet aporty. Takhle se už dávno neproběhal.

Jako obvykle jsme vzali návštěvu do města a po okolí. Ale hlavním výletem byla v pátek cesta do Osla!(a z Osla, ale už ne přes Oslo ani na oslu:-) My jsme se tam s Kubou dostali poprvé za ten půl rok. Snad všem se moc líbilo a já byla spokojená, že jsme konečně viděli něco z Norska. Stavili jsme se do Muzea vikingských lodí, prošli jsme centrum a viděli i Královský palác. Taky jsme vylezli na střechu nové Opery, což je supermoderní budova, která slouží vlastně i jako rozhledna.
Dalším velkým zážitkem byla příprava vybraným kulinářských specialit. Kerblíková polévka z čerstvého kerblíku od maminky Evy byla jen výborným začátkem. Na rybím trhu jsme zakoupili steaky z velryby a vyposlechli rady ohledně přípravy. Celí natěšení jsme dodrželi postup a slavnostně se nachystali k ochutnání lahůdky. Nejdřív nás znejistil pach rybiny, vzhledem k tomu, že velryba je savec, ale dobře, žije v moři. Pak nás ale nepřesvědčila ani konzistence hodně staré krávy. A když všichni dojedli, tak to bylo shrnuto slovy "Tak si to přiznáme, chutná to hrozně". Teď už jen přijít na to, v čem byl kámen úrazu. Odradit jsme se však nenechali . Dalším pokusem byl krab. Dobývání jedlých částí bylo trošku náročné, ale chuť, zvlášť s citronem, velmi uspokojivá. A jako zlatý hřeb jsme si ukuchtili soba. Celou flákotu jsme upekli v troubě, na zelenince, s brusinkovou omáčkou. A bylo výborné! Jedno z nejlepších mas, co jsme kdy jedli. Tak aspoň některé specialitky u nás uspěly.
K tomu všemu jsme klasicky pořádně prodrbali všechno možné i nemožné a popili dobrého vína. Takže opět - děkujeme za fajn návštěvu!:-)
Dny utekly jako voda a my se vrátili do roboty. Náplň práce už máme 100% farmaceutickou a to je fajn. O víkendu jsme se po hodně týdnech zase potkali se Sárou a Nolanem, konečně. Já se pustila do vaření a přes nejistotu to nakonec dopadlo úspěšně. Vše bylo korunováno Střechou z BeBe sušenek opět á la mamka Eva (mimochodem byla tak dlouhá, že jsem ji měla v lednici na úhlopříčku a snědla se na posezení!). Navíc měli Ti dva po narozeninách, a tak dostali jak jinak než Becherovku.
Na víkend se nám hlásil jeden polský pár na Couchsurfing, pak si ale našli někoho v Tønsbergu. Ve středu ale zjistili, že ten někdo neodpovídá, a tak to zkusili znovu na nás. Tak jsme je vzali a zasloužili si tím polskou vodku Zubrowku. Právě odjeli a byli fajn.
Tak kdo další se chystá na návštěvu?:-)

Že jim to ale sluší! Sofinka, Kubík, mamka Eva

Nákup velryby na rybím trhu

Aspoň někdo měl pořádnou radost z pořádné nadílky

Oslo - Muzeum vikingských lodí

Oslo - tulení s tuleni

Pobyt v Norsku se na mě podepsal, už drbu za ušima i lední medvědy

Oslo - nová moderní Opera

Nebo že bych se přehmátla?:-)

A ještě jednou Opera
(Operaen proto, že Noři dávají neurčitý člen na konec slova, čímž se z něj stává určitý)

Troll patriot

Akce krabi - Kubík v plném zápalu

A na závěr naše návštěva na vyhlídce - Pepa, Kuba, Sofi, Eva

Na zimní dovolenou místo do Alp do Čech!

Díky všem, se kterými jsem se potkala v Čechách, za dobití energií! A na ty, které jsem nestihla, se těším přístě:-)
Pobytem v ČR jsem se doslova prosprintovala, ale bylo to super. Hned ve středu po příjezdu jsem spala u Péti v Praze. Ve čtvrtek jsem jela do Příbrami po doktorech a za ségrou, tátou a babičkou. Naši byli "naštěstí" pryč, jinak bych to všechno fakt nestihla. Odpoledne jsem už totiž zase šupala do Hradce. Pooznamovala jsem, že se tam chystám a nechali se nalákat i nečekaní. Díky všem zúčastněným za skvělý večer! K tomu Léňa poskytla azyl skoro na úrovni Hiltonu a bylo veselo. V pátek jsem ještě poobědvala v typické české hospodě, stavila se v Praze a potkala se s Kubíkem na výstavě zlatých mincí v Obecním domě. Pak jsem jela zas do Příbrami, kde jsem měla sraz s Martinem. V sobotu za úsvitu už jsem chytala bus do Prahy, jela jsem na dvoudenní kurz Dornovy metody. Je to metoda, kterou využívají i někteří fyzioterapeuté, a to proto, ze oproti fyzioterapii, která se stará hlavně o svaly, dornovka se stará o klouby a páteř. Takže koho bolí kostičky či záda, neváhala bych ani minutu. A koho trápí cokoli jiného, taky to může pomoct;o) Ošetření v Norsku anebo si vyberte někoho na www.dornova-metoda.com. Má to fakt úžasné výsledky. V sobotu večer jsem ještě stačila potkat Jakuba s Helčou, nečekala jsem, že na mě budou mít v sobotu večer čas, když to řeknu půl hodiny předem. Ale měli! A spala jsem u Terky. V neděli večer jsem se potkala s jinou Terezkou a bylo to fajn. V noci jsem dorazila do Příbrami a konečně se potkala s našima. Během pondělí, úterý a středy jsem obšťastňovala Příbramáky. Byla jsem v lékárně, vyposlechla změny a byla lákána zpátky. Stavovala jsem se za dvěma čerstvými rodinkami - Helčou a malou Natálkou a Aličkou s malým Adámkem, kde jsem byla i s bráškou, protože strašně chtěl vidět miminko. Hned na člověka leze příroda:-) A taky jsem si užívala rodinu svojí. Plus samozřejmě vznikla vtipná příhoda - v pátek jsem v autobuse zapomněla úplně nový, ještě zabalený, batoh. Volala jsem hned na společnost, ale v pátek večer ani přes víkend samozřejmě nikdo. V pondělí jsem se dovolala a prý, že to zjistí. Tak jsem čekala a dočkala se super odpovědi - batoh je na světě! Domluvila jsem si vyzvednutí na zastávce až večer přijede řidič z Prahy. Tak jsem naběhla a čekala a čekala a...nedočkala se. Kam se ten bus poděl, nikdo neví. V úterý jsem teda volala znova - dřív tam autobus nebývá a dřív do garáží neodbočuje - záhada. Každopádně v úterý večer nový pokus a poslední možnost. Byla jsem na zastávce už ve chvíli, kdy byl bus ještě na Dobříši! Ale jistota je jistota...(řekla jeptiška a nasadila si na svíčku prezervativ:-)) Ve středu jsem se tedy mohla do batohu sbalit a vyrazit směr Norsko. Bylo to krásný a bylo to třeba!
Po návratu mě čekaly jen dva dny práce a víkend - kdo by nepotřeboval trochu oraz po dovolené? A od pondělka začínal březen a s ním naše zasetrochuvícfarmaceutování. Už jsme zařazení do turnusového rozpisu služeb a je na tom příjemná ta rozličnost. Skoro každý den má člověk jinak službu. Navíc už děláme to, co tady odlišuje laborantky a lékárníky - kontrolujeme vydávané recepty před výdejem. Různorodost odpoledních směn má akorát tu nevýhodu, že když je jeden autem a má do sedmi, druhý musí všude na kole. Navíc příští týden jsem dva dny oba ve vzdálenější lékárně a každý od jindy do jindy, k tomu moje večerní škola, ještě nevím, jak to uděláme. Ale všechno se nějak zvládne. Teď jsme akorát napnutí, jestli se více práce odrazí i na našem hodnocení:-)
No a na co se teď těšíme nejvíc? No přeci na středu, na Kubíkovo rodinu! Poctí nás návštěvou Sofinka s rodiči, a tak bude zas co vyprávět!

*Jména v textu nejsou změněna a jestli si myslíte, že je znáte, tak je asi znáte:-)