Na zimní dovolenou místo do Alp do Čech!

Díky všem, se kterými jsem se potkala v Čechách, za dobití energií! A na ty, které jsem nestihla, se těším přístě:-)
Pobytem v ČR jsem se doslova prosprintovala, ale bylo to super. Hned ve středu po příjezdu jsem spala u Péti v Praze. Ve čtvrtek jsem jela do Příbrami po doktorech a za ségrou, tátou a babičkou. Naši byli "naštěstí" pryč, jinak bych to všechno fakt nestihla. Odpoledne jsem už totiž zase šupala do Hradce. Pooznamovala jsem, že se tam chystám a nechali se nalákat i nečekaní. Díky všem zúčastněným za skvělý večer! K tomu Léňa poskytla azyl skoro na úrovni Hiltonu a bylo veselo. V pátek jsem ještě poobědvala v typické české hospodě, stavila se v Praze a potkala se s Kubíkem na výstavě zlatých mincí v Obecním domě. Pak jsem jela zas do Příbrami, kde jsem měla sraz s Martinem. V sobotu za úsvitu už jsem chytala bus do Prahy, jela jsem na dvoudenní kurz Dornovy metody. Je to metoda, kterou využívají i někteří fyzioterapeuté, a to proto, ze oproti fyzioterapii, která se stará hlavně o svaly, dornovka se stará o klouby a páteř. Takže koho bolí kostičky či záda, neváhala bych ani minutu. A koho trápí cokoli jiného, taky to může pomoct;o) Ošetření v Norsku anebo si vyberte někoho na www.dornova-metoda.com. Má to fakt úžasné výsledky. V sobotu večer jsem ještě stačila potkat Jakuba s Helčou, nečekala jsem, že na mě budou mít v sobotu večer čas, když to řeknu půl hodiny předem. Ale měli! A spala jsem u Terky. V neděli večer jsem se potkala s jinou Terezkou a bylo to fajn. V noci jsem dorazila do Příbrami a konečně se potkala s našima. Během pondělí, úterý a středy jsem obšťastňovala Příbramáky. Byla jsem v lékárně, vyposlechla změny a byla lákána zpátky. Stavovala jsem se za dvěma čerstvými rodinkami - Helčou a malou Natálkou a Aličkou s malým Adámkem, kde jsem byla i s bráškou, protože strašně chtěl vidět miminko. Hned na člověka leze příroda:-) A taky jsem si užívala rodinu svojí. Plus samozřejmě vznikla vtipná příhoda - v pátek jsem v autobuse zapomněla úplně nový, ještě zabalený, batoh. Volala jsem hned na společnost, ale v pátek večer ani přes víkend samozřejmě nikdo. V pondělí jsem se dovolala a prý, že to zjistí. Tak jsem čekala a dočkala se super odpovědi - batoh je na světě! Domluvila jsem si vyzvednutí na zastávce až večer přijede řidič z Prahy. Tak jsem naběhla a čekala a čekala a...nedočkala se. Kam se ten bus poděl, nikdo neví. V úterý jsem teda volala znova - dřív tam autobus nebývá a dřív do garáží neodbočuje - záhada. Každopádně v úterý večer nový pokus a poslední možnost. Byla jsem na zastávce už ve chvíli, kdy byl bus ještě na Dobříši! Ale jistota je jistota...(řekla jeptiška a nasadila si na svíčku prezervativ:-)) Ve středu jsem se tedy mohla do batohu sbalit a vyrazit směr Norsko. Bylo to krásný a bylo to třeba!
Po návratu mě čekaly jen dva dny práce a víkend - kdo by nepotřeboval trochu oraz po dovolené? A od pondělka začínal březen a s ním naše zasetrochuvícfarmaceutování. Už jsme zařazení do turnusového rozpisu služeb a je na tom příjemná ta rozličnost. Skoro každý den má člověk jinak službu. Navíc už děláme to, co tady odlišuje laborantky a lékárníky - kontrolujeme vydávané recepty před výdejem. Různorodost odpoledních směn má akorát tu nevýhodu, že když je jeden autem a má do sedmi, druhý musí všude na kole. Navíc příští týden jsem dva dny oba ve vzdálenější lékárně a každý od jindy do jindy, k tomu moje večerní škola, ještě nevím, jak to uděláme. Ale všechno se nějak zvládne. Teď jsme akorát napnutí, jestli se více práce odrazí i na našem hodnocení:-)
No a na co se teď těšíme nejvíc? No přeci na středu, na Kubíkovo rodinu! Poctí nás návštěvou Sofinka s rodiči, a tak bude zas co vyprávět!

*Jména v textu nejsou změněna a jestli si myslíte, že je znáte, tak je asi znáte:-)