Merry Christmas and Happy New Year! :-)

 A ještě pro zajímavost v norštince...

Dlouho a před všemi pečlivě tutlané tajemství zveřejněno!

Bylo nebylo, žili dva v bytě o velikosti 42 metrů čtverečních. Jenže postupně se jim začalo zdát, že spíš nežili, a tak začli na jaře pročítat inzeráty a obcházet cizí bydlíky v Sandefjordu. Ne, žádné vloupání a vražda domácích. Tlačenice s dalšími zvědavci v daný den a hodinu. Začalo to u bytů na pronájem, ale výběr velmi mizerný a ceny vysoké. Postupně se Norům povedlo nám vysvětlit, že v Norsku se v podnájmu nebydlí. Protože to je dotování někoho jiného. A tak nás čekalo nečekaných 20 bytů a domečků, které jsme nakonec museli prolézt a zkritizovat. Ze začátku to byla zábava, lézt do cizích domů, ale postupně se vkrádal pocit, že z toho nic nebude. Všechno bylo moc malé, moc velké, moc staré, s moc malou koupelnou, moc v centru, málo v centru, bez možnosti parkování atd. Nakonec ale přišel jeden adept. A tak jsme si začli plánovat. Neměl venkovní úložné prostory, a tak, že si koupíme kůlnu, co se přilípne na dům. Neměl záchod ve spodním patře, ale ten by se mohl dát vykopat. Před konečným rozhodnutím jsme se tam ještě jednou stavili a zazvonili si na souseda, který vlastní druhou půli dvoudomku, abychom se poptali na parkování. Zjistili jsme však mimo jiné, že on i ona kouří. Hned jsme si představili, jak se s nimi dělíme o příčkou rozdělenou zahulenou terasu a jak nemůžeme kvůli kouři větrat. A už asi tušíte, jak to dopadlo. Kolegové se nám smáli, že takhle nekoupíme nic. Ale ještě že tak! Vrhli jsme se znovu do víru nemovitostí a zanedlouho jsme se objevili v docela ideálním, akorát velkém, 3 roky novém a blízko centra umístěném domku. A pak už šlo všechno ráz naráz. Dle norských zvyklostí nabídnout realitní kanceláři za dům závaznou částku, přizpůsobenou cenovému odhadu. Počkat 3 dny, jestli ještě někdo jiný přihodí a pokud ne, jestli bude částka stačit majitelce. Když mi makléřka volala, ještě několik hodin jsem to nepobrala. Ale je to tak! Cena odklepnuta a nadcházejí formality. Cesta do banky, dvouhodinové sezení s makléřkou a pak už jen čekání na předání. Žádali jsme o 1.6., majitelka o 1.7. Tak to nakonec padlo na 18.6. Ano, tak dlouho jsme Vám to tajili. Ale mám i řádnou výmluvu. Nezdálo se nám správné, sdělovat takovou věc rodinám po Skypu. A protože jsme věděli, že během léta postupně všichni dorazí, dozvěděli se to všichni až na místě. A poslední rodič odjel předevčírem. Tak to by stačilo ze slohu a teď něco obrázků...

Takhle nějak to bylo...

 

Všechno na bílo,

v Norsku nepostradatelný krb

  

a neodolatelně velká okna.

  

Začalo to šmirglováním a lakováním podlah

a nebylo jich málo.

  

Dokonce jsme zdědili něco málo nábytku po původní slečně domácí.

Takhle už ta komora nikdy vypadat nebude,

věci už jsou všude.

Konečně slušně velká koupelna!

  

A budoucí chrnící pokoj,

pařící pokoj

a pokoj pro nocležníky.

Nejdůležitější součást bydlíku už je v provozu:-)

A je tu malování! Pohráli jsme si trochu s barvami... Chrnící,

a pařící.

Vymalovánky!

Vymalováno čokoládou, račte ochutnat.

Dovezli nábytek.

I bílá se musí přetřít.

A co přebývá, uklidí se do koupelny.

Postýlka

Nocležnický pokoj před

a po neuvěřitelně náročným lepení tapet, zvlášť, když to pan domácí musel dělat sám, neboť já se flákala s horečkou v pelechu. (Kuba: padlo nejméně milion neslušných slov a odnesl to i ten oranžový nůž na zemi...)

A je to tady, Pat a Mat se chystají na scénu.

Že nevíte, kde jsme to koupili?:-) (Kuba: podotýkám, že tahle blbost měla 300 součástí...)

Ani jediný kout neunikl náloži věcí.

A komůrka se plní,

stejně tak koupelna

atd.

Taaak a za 3 hodinky tu máme návštěvníky, co u nás zůstanou týden. Uuuáááááá!

 

A co z toho všeho vyšlo? Obýváček, (zde čekáme pouhých 8 týdnů na nový gauč)

vývařovna,

cpárna,

domáčí miláčci,

skladiště,

výstavka, která děsí Nory,

lázně

s podvodním světem, který jsem si nemohla odpustit,

chrápárna,

pařírna

a noclehárna pro poutníky.

Výhled je parádní

a couvání do domečku pro Vločku je náročné.

 

HOWGH, domluvil jsem. Teď už musíte jen přijet a zkontrolovat, čí že bydlík jsem to nafotila :-D

Okurková sezóna

Vážení a milí, už je to tak. Když vidím, jak dlouho jsem váhala s dalším článkem, tak si říkám, že je na čase si to přiznat. Není co psát. Nic dechberoucího se nám už většinou neděje, máloco nás překvapí. Za ty týdny, co jsem se neozvala jsme byli hodněkrát v práci, já párkrát ve sboru, Kuba párkrát na fotbale. Což je ale vlastně novinka. Konečně ho přestala bolet záda a on znova začal chytat. A tak má konečně zase důvod chodit kolem a skučet, jak je namoženej:-)

Ale něco se přeci jen událo. Velikonoční svátky tady slaví pořádně, takže mají volno už od Zeleného čtvrtka až do Velikonočního pondělí. Jedinou vadou na kráse je to, že v sobotu není svátek, protože stejně SKORO nikdo nepracuje. Ale my jsme měli letos volno. A tak jsme vyrazili na výlet do Británie, navštívit Réňu a Myšáka, kteří bydlí v současné době v Carlisle. Bylo to povedených pár dní. Ty dny, kdy museli naši hostitelé do práce, jsme se prošli, odpočinuli si a prohřáli se, protože bylo fakt krásně teplo. Moc se nám líbilo, že byly všude parky, kde byl trávník určen k tomu, aby se používal (žádné "Zákaz vstupu mimo vyznačené cesty"). Taky jsme zmokli na výletě na kole a byli na exkurzi do pivováru s prohlídkou jen pro nás dva. Paráda. A pak když jsme měli konečně společný volný den, vyrazili jsme na "malý" výlet. Bylo to pouhých 1000 metrů převýšení! Byli jsme pak pěkně odrovnaní, ale bylo to super. Je fajn se trochu projít a navíc ten výhled zeshora. No a po večerech jsme jedli, pili a povídali. Na zpáteční cestě jsme si ještě stihli prohlédnout Edinburgh. A taky se nám tam Kuba zamiloval. Do jednoho typu anglického piva jménem Hobgobling! Neuvěřitelné...

Další událostí je 10. výročí lékárny Kilen! Velká věc. Od minulého týdne až do nadcházející soboty losujeme každý den jak diví a rozdáváme zákazníkům dárky - jak jinak než nějakou kosmetiku, ale protože jsme lékárna se zaměřením na sport, tak taky předplatné do fitka a lístky na fotbal. Navíc v sobotu, kdy byl hlavní den všeho, jsme měli pro zákazníky i tři mega dorty a hektolitry kafe. Večer potom byli všichni z personálu i s partnery pozváni na večeři. Byla o třech chodem a byla výýýborná. K tomu bylo i krátké vystoupení živé muziky a hodně vyprávění o časech dávno i nedávno minulých.

A do třetice je nutno se zmínit o úterku, bylo totiž 17. května - nejvýznamější norský státní svátek. Takže pouť a průvody a hodně krásných lidových krojů. My jsme první půlku volného dne využili po svém a vyrazili na výlet na kole. Během něj jsme si taky celkem originálně obstarali norskou vlajku, když jsme narazili na jednu na silnici, kde zřejmě upadla z nějakého auta. Ale odpoledne už jsem se nechali strhnout a šli se podívat na průvod. Co nám taky zbývalo, když náš šéf, sám velký Bror-Lennart Mentzoni, byl vedoucí celého letošního 17. května! Takže šel naškrobený (téměř) v čele průvodu, usmíval se na všechny strany a jak etiketa praví - zplndlahrndla volal HURÁ! (A jen tak pod čarou, dodneška pěkně chraptí:-))

Konečně teplo!

S couchsurfařem Yvonem na vyhlídce na západ slunce

Carlisle - leháro

Katedrála v Carlisle

Pořád Anglie - někomu bylo opravdu horko

Všechno nádherně kvetlo

Pohodlné posezení je důležité - v pivovaru Jennings

Na výletě s Reňou, čekáme až i Myšák bude mít padla

Upršený cyklovýlet

Výlet z vrcholku nad Keswickem

 

A společná vrcholovka

Co tam ty hochy tak zaujalo?

Malý brácha Stonehenge

Západ slunce nad skoroStonehenge

Edinburgh

Oslavy 10. výročí Kilen Apotek...mňam:-)