A je to tady! Vyhlášení soutěže! Účast nebyla nejvyšší, ale o to větší měli všichni šanci na výhru. Takžeee...cena instantního grilu bez klobás zakoupeném v norském supermarketu Rema 1000 dne 24.5.2010 kolem poledního bylaaa...14,50 NOK! Nejblíže se dostal tipující 2t a tímto ho vyhlašuji výhercem soutěže. Cena bude předána při nejbližší příležitosti. Ostatním zúčastněným děkuji za snahu a taky za informaci, že se něco takového prodává i v ČR!
Posledního dubna jsme se rozhodli uspořádat párty pro lidi, které známe z denního norského kurzu. Ani jsme netušili, že jsme si vybrali typické norské pařící datum, protože 30.4. tu má party prostě každý, neboť 1.5. je tu, stejně jako u nás, volno. Nakonec přišli skoro všichni pozvaní a sešlo se nás 8 národností! Mlela se tu angličtina přes norštinu, protože tu byli tací, kteří umí jen jedno z toho a bylo to fajn. Trochu jsme popili, hodně popovídali a hlavně byli rádi, že ty lidi vidíme! Některé jsme totiž viděli naposled v únoru, když jsme končili ve škole. Přes víkend jsme chtěli vyrazit na dvoudenní výlet, ale nakonec jsme usoudili, že tahat stan se nám nechce a na širák je ještě přeci jenom kosa. Tak jsme se projeli na pobřeží nedaleko odsud a pokochali se venkem a mořem.
Na prvního máje jsme chtěli dostát tradicím a najít rozkvetlou třešeň. Jenže! Nejen že jsme nenašli třešeň, ale ani jakýkoli jiný rozkvetlý strom a nakonec jsme po celodenním marném hledání vzali za minutu půlnoc za vděk stromem s čerstvě rašícími lístky. Mimochodem kvést a zelenat se se to tu začíná přibližně teď.
V úterý na to jsme s pár kolegy vyrazili na pizzu a já tím i oslavila svůj významný den. Bylo fajn pokecat mimo práci. Když jsem si nakonec objednala zákusek, málem mi vypadly oči z důlku. Napochodoval s tím totiž snad celý personál pizzerie a zazpívali mi k tomu norskou narozeninovou! Do teď nevím, jestli to objednali kolegové anebo čísnice vyposlechla z naší konverzace u stolu. Všichni se totiž tvářili stejně překvapeně. Na večeři jsme byla samozřejmě zvaná Kubou a k tomu jsem dostala krásnou červenou gerberu v květníku a luxusní francouzské bílé víno. Gerbera neustále kvete jak divá a víno bylo excelentní.
Konečně se začalo vylepšovat počasí, a tak jsme se další víkend vyrazili zase trochu projít. V sobotu jsme se vydali opět k moři, zase na trochu jiné místo. A v neděli nás pozvala kolegyně na výlet. Řekla, že má na starosti sedmiletou neteř, ale že jestli nám to nevadí, ať jdeme s nimi. A tak jsme se přidali. Když jsme ovšem dorazili na místo setkání, bylo nám sděleno, že její rodiče se rozhodli jít taky, a že jsme dnes na výletě s rodinou Kyrkjebø. Dopadlo to ale dobře, rodiče, kteří byli prý špatní na nohy, šlapali jak diví a neteřinka taky. A nebyl to ledajaký výlet, byl to orientační běh! Nebo spíš chod. Každý rok jim tu v okolí na jaro a léto udělají asi 5 tras, je možno koupit mapy a procvakávací listy, kde si člověk označí, kterou stanici už našel. A další rok, jsou trasy zase jiné! Supr trupr, zvlášť pro děti, protože ty heslo "i cesta může být cíl" často moc nemotivuje.
Ve čtvrtek 13.5. mají Norové další státní svátek. Bohužel nemají takovouto frekvenci svátků i ve zbývající části roku. Mají volno 1.1., na Velikonoce a ty 4 svátky v květnu, ale pak až do Vánoc už nic. No ale tak jsme trochu odpočívali a trochu se chystali na víkendovou návštěvu! Já vyrazila na kolo, okruh jsem si našla na mapě a celkem jsem se nakonec pobavila. Část cesty totiž nebyla pro kolo, byla spíš pro pěší a ještě spíš pro pěší v pohorkách a ve skutečnosti byla používaná jen a výhradně jezdci na koních. Takže jsem nakonec kolo táhla a nesla po úzké pěšince pokryté bahnem, ve kterém bylo hafo děr od koňských kopyt a na něm popadané větve. Bájo:-)
Na prvního máje jsme chtěli dostát tradicím a najít rozkvetlou třešeň. Jenže! Nejen že jsme nenašli třešeň, ale ani jakýkoli jiný rozkvetlý strom a nakonec jsme po celodenním marném hledání vzali za minutu půlnoc za vděk stromem s čerstvě rašícími lístky. Mimochodem kvést a zelenat se se to tu začíná přibližně teď.
V úterý na to jsme s pár kolegy vyrazili na pizzu a já tím i oslavila svůj významný den. Bylo fajn pokecat mimo práci. Když jsem si nakonec objednala zákusek, málem mi vypadly oči z důlku. Napochodoval s tím totiž snad celý personál pizzerie a zazpívali mi k tomu norskou narozeninovou! Do teď nevím, jestli to objednali kolegové anebo čísnice vyposlechla z naší konverzace u stolu. Všichni se totiž tvářili stejně překvapeně. Na večeři jsme byla samozřejmě zvaná Kubou a k tomu jsem dostala krásnou červenou gerberu v květníku a luxusní francouzské bílé víno. Gerbera neustále kvete jak divá a víno bylo excelentní.
Konečně se začalo vylepšovat počasí, a tak jsme se další víkend vyrazili zase trochu projít. V sobotu jsme se vydali opět k moři, zase na trochu jiné místo. A v neděli nás pozvala kolegyně na výlet. Řekla, že má na starosti sedmiletou neteř, ale že jestli nám to nevadí, ať jdeme s nimi. A tak jsme se přidali. Když jsme ovšem dorazili na místo setkání, bylo nám sděleno, že její rodiče se rozhodli jít taky, a že jsme dnes na výletě s rodinou Kyrkjebø. Dopadlo to ale dobře, rodiče, kteří byli prý špatní na nohy, šlapali jak diví a neteřinka taky. A nebyl to ledajaký výlet, byl to orientační běh! Nebo spíš chod. Každý rok jim tu v okolí na jaro a léto udělají asi 5 tras, je možno koupit mapy a procvakávací listy, kde si člověk označí, kterou stanici už našel. A další rok, jsou trasy zase jiné! Supr trupr, zvlášť pro děti, protože ty heslo "i cesta může být cíl" často moc nemotivuje.
Ve čtvrtek 13.5. mají Norové další státní svátek. Bohužel nemají takovouto frekvenci svátků i ve zbývající části roku. Mají volno 1.1., na Velikonoce a ty 4 svátky v květnu, ale pak až do Vánoc už nic. No ale tak jsme trochu odpočívali a trochu se chystali na víkendovou návštěvu! Já vyrazila na kolo, okruh jsem si našla na mapě a celkem jsem se nakonec pobavila. Část cesty totiž nebyla pro kolo, byla spíš pro pěší a ještě spíš pro pěší v pohorkách a ve skutečnosti byla používaná jen a výhradně jezdci na koních. Takže jsem nakonec kolo táhla a nesla po úzké pěšince pokryté bahnem, ve kterém bylo hafo děr od koňských kopyt a na něm popadané větve. Bájo:-)
Můj květinový dar
:-D teda smekám před tou cyklo vyjížďkou ;-) já mam problémy pořád ještě jezdit byť jen na rovině...ale letos se to chystám pokořit a rozhodla jsem se, že se konečně naučim jezdit i přes kořínky stromů a po pěšinách v lese :-D
OdpovědětVymazatJinak u moře musí bejt nádherně...kešek tam sice moc neni, ale o to víc by těšilo si pro ně doject :-)
No já taky právě nejsem bůhví jakej cyklista a bojim se přes kořeny. Takže někdo jinej by z tý cesty absolvoval asi podstatně víc na kole než já. Ale vracet jsem se stejnou cestou nechtěla, tak jsem se rozhodla to absolvovat. Byl to jen jeden úsek celé trasy.
OdpovědětVymazatA jinak protože pořád ještě nemám GPS na keškování, tak jsem si teď našla náhradu - chodíme ty orientační trasy! Takže si to hledání užiju:-)