Vánoce (asi budou) bílé

pátek, 18. prosince 2009

Už dlouho je na čase, opět se s Vámi podělit o naše každodenní události.

Minulý článek skončil Pétiným odjezdem. Díky této milé návštěvě jsme ve škole zameškali zkušební verzi oficiálního testu z norštiny, který nás čeká v únoru. Takže jsme si ho dopsali co nejdřív to bylo možné a dopadl výborně! Já měla skoro 100% a Kuba jak jinak než plných 100%. Takže jsme teď trochu nafoukaní:-)
V práci jsme se zúčastnili svého prvního farmaceutického meetingu - strávili jsme další 3 hodiny po celém dni v práci snahou porozumět aspoň něčemu, o čem se ti lidé tak rychle baví... Ale zajímavé je, že Bror se svými farmaceuty zcela otevřeně probírá ekonomickou situaci společnosti, což obzvláště některé z nás docela zajímá. Další velkou, o něco příjemnější záležitostí byl Julebord, v překladu Vánoční stůl. Je to tradice, snad každá skupina, ať už spolupracovníci nebo rodina, něco takového v prosinci podnikají. Jde se do restaurace, dobře se pojí, trochu popije a popovídá. Menu jsme si vybírali předem a bylo to vynikající. Tři chody, přípitek a víno a platila to společnost. A navíc to bylo naprosto vynikající! Co víc si přát. Jediná šmouha na tom byla to, že všechno další pití si člověk platil sám, což opět "někteří z nás" nepředpokládali:-) Ale jinak naprosté mňam!
Možná i naladěná tímto zážitkem, rozhodla jsem se, že je čas začít vařit. Ne těstoviny a rýži pořád dokola, ale něco, co chce trochu víc snahy. A světe div se, celkem to jde! Ale příhody se nám samozřejmě nevyhnuly. Rajská se stala skoro celodenní záležitostí, ale byla výborná. A žemlovku jsem dala před spaním jen na chviličku vychladit ven. Druhý den jsme hledali oběd a ze mě vylezlo jen "A sakra!" Byla obědem ptákům. Ale ten jablečný vnitřek tam nechali, trubky! Taky jsem začala zkoušet vyplodit nějaké vánoční cukroví a to je zatím bohužel méně uspěšné, co se kvality týče. Ale i snaha se cení! Poslední kuchyňskou událostí je to, že konečně máme mrazák. Což znamená, že máme i zmrzlinu! A druhým větším nákupem bylo pořízení repráků, takže se máme zase o něco líp. Při čemž se Kubíkovi povedlo zanechat v prodejně pantofle do lékárny a zas je tam po víkendu najít.:-)
Minulou středu jsem tu zůstala zanechána svému osudu. Kuba se stavil v Čechách a oba jsme si trochu odpočinuli:-) Byla jsem pozvána na domácí pizzu k Helle, spolulékárnici. Pizza byla výborná, míchali jsme angličtinu a norštinu dohromady a dozvěděla jsem se zase nějaké interní informace. Což je třeba. Taky jsem samozřejmě randila s Nolanem a Sárou. Vyrazili jsme kousek odsud, k Larviku, podívat se na vikingské město Kaupang. Mělo to být nejstarší město v Norsku, ale našli jsme jen pár šutrů. Dobře jsme ale popovídali a pochutnali si na horké čokoládě a koláči. Takže jsme se vrátili spokojení.
Vánoce jsou v Norsku od začátku prosince v plném proudu, a tak obchodní centra jedou na plné otáčky a to i v neděli, která je tu přes rok tabu. Včera jsme měli ve škole Julefest, vánoční oslavu. Každý přinesl něco jídla, ochutnávalo se a pil se gløgg. Naivně jsme věřili slovníku, že to je svařák. Jojo, koření je stejné, ale místo vína je děsně sladká šťáva. Takže nic moc. Pak jsme podle norské tradice museli tancovat kolem stromku a zpívat. Vypadalo to následovně: Učitelka halekala norské koledy, protože je nikdo jiný neznal, a asi 50 dospělých lidi a pár dětí se drželo za ruce v obrovském kruhu kolem stromečku a snažilo se poskakovat a mávat rukama podle učitelky. No...sranda:-)
Jinak začátkem týdne nám nasněžilo a poprvé to drží! Teploty jsou tu v podstatě stejné přes noc a přes den a statečně lezou dolů a dolů. Takže zrovna teď máme na teploměru.....mínus 17°C! Jak je u Vás?

Výlet na Kaupang - já se Sárou

a ještě jednou

a já, když se mě chtěl Nolan zbavit, ale zapomněl si před tím vzít klíčky od auta

Takhle to tu teď vypadá...

...ale takhle krásně bohužel není často

A na závěr fotka zbytku třídy z prvního trimestru: Zleva zezadu - Louise (Anglie), Anna (učitelka - Norsko), Forough (Írán), Maria (Filipíny), Nathaporn (Thajsko), Soumiki (Indie), Bina (Indie), Samantha (Litva). A dole - Gabriel (Rumunsko) a Nolan, který prohrál sázku (USA)

Pátek třináctého a jiné povídky

Tak už je to týden, co jsme tu měli již druhou návštěvu! Myslím, že se vydařila až na jednu velkou smůlu - přijela jenom Péťa, protože Terku zkolila viróza. Tak doufám, že už plánuje náhradní termín!:-)

A co jsme za ty čtyři dny zažili? Počasí si nás zrovna nehýčkalo, ale celkově to s ním ještě dopadlo dobře. Ale popořadě.
Ve středu večer nás Péťa na letišti uvítala slovy "Zase pozdě". Přilítli totiž o půl hodiny dřív, tak na nás trochu čekala. Pak nám hned vyklopila nesnáze na Ruzyni - některé věci jsou fakt absurdní. Byla totiž tak strašně hodná, že mi táhla z Čech notebook (hurááá, už se nepereme o jeden). Za což ji znovu neskutečně děkuji a chválím před nastoupenou jednotkou! Avšak v Praze jí řekli, že u Wizzairu se i notebook počítá jako příruční zavazadlo a odmítli ji s ním a batůžkem pustit do letadla. Proto si musela obsah batohu nacpat do bundy a počítač do batohu, a pak ji teprve pustili. Jako by to byl nějaký rozdíl, kde ty věci má...?!
Doma na ni čekalo malé uvítání a hned se začlo hodovat a pít.
Ve čtvrtek jsme já a Kuba museli do práce, škola ale naštěstí nebyla. Tak se Péťa vypravila na samostatnou procházku a po 12. jsme se sešli doma. Odpoledne jsme vyrazili na sandefjordský poloostrov Østerøya. Bylo zataženo, ale žádné srážky, takže do šlo. Ještě jsme okoukli Sandefjord a večer byl obvyklý program.
Pátek byl opět pracovní den a byl to pátek 13., který se za sebe nemusel stydět. Bror totiž rozhodl, že v sobotu jdeme taky do práce a že se z toho nevyvlečeme. Zeptali jsme se totiž pozdě, ale to jen proto, že návštěva nebyla do poslední chvíle jistá. Takže jsme si odpracovali své, Péťa si dala zase procházku a odpoledne jsme společně vyrazili na kopec nad městem. Počasí jako den předtím, ale výhled na město byl moc pěkný. My otrlé ženy si poté daly ještě výletík po okolí a navečer se zastavili v lékárně Kilen. Okoukly jsme Brora a ten celý zmatený přemýšlel, kde tu holku viděl (byla s námi na přijímacím pohovoru). A než jsme se nadáli, napadlo snad 10 cm sněhu! Letos první! Nevěřili jsme svým očím! A Péťa se začala těšit na jih, do tepla. Večer asi zmiňovat nemusím.
V sobotu jsme tedy znovu naklusali do práce. Snažila jsem se, abychom mohli jít třeba aspoň jen jeden z nás, což neprošlo, tak jsem to usmlouvala na padla jakmile přijmeme zboží. Kuba se nakonec rozhodl zůstat v práci do konce a poslat nás na výlet samotné. Sníh roztál, takže byla parádní břečka. Začly jsme výlet návštěvou Pindsle Apotek a nákupem marcipánu, který je tu dost levný. A pak jsme vyrazily do Skienu. Hned na okraji jsme uviděly ceduli na Centrum volného času a rozhodly se, že to je to pravé pro nás. No, Skieňané mají fakt super vyžití. V tomto parku se dá najít bazén, stadion na bruslení (už v provozu), sjezdovka (ještě ne v provozu), frisbeegolf (házení létajícím talířem na cíl), stáje a jízdárny, lanové centrum, turistické okruhy a možná něco dalšího, na co jsem zapomněla. Každopádně my vyrazily po pětikilometrovém okruhu. Křížily jsme trasy pro běžkaře (slintala Péťa) a trasu pro klusáky (slintala jsem já). Koníky jsme dokonce i nějaké viděly. Na konci trasy jsme měly možnost pořádně si prohlédnout to lanové centrum. A to bylo něco. Měla jsem adrenalin na bodu varu už při tom pohledu ze země. Ale určitě bych tam na jaře vyrazila! Viděly jsme to od nejtěžší trasy po nejlehčí, takže nám oči fakt přecházely. Myslím ale, že se mi budou klepat kolena i na dětské trase. Když jsme zasedly do auta a zakously se do chlebů (jsme přeci Češi), tak začlo pršet, ideální načasování. Když jsme zastavili ještě na jedné vyhlídce, na chvíli přestalo, super! A když jsme se rozhodli vyrazit k domovu, směle si to pršelo dál. Co víc si přát. Doma čekal Kuba, užíval si klidu a chladil něco k pití. Pak už jsme jen jedli, pili, kecali a hráli hry.
V neděli jsme si pospali, všichni jsme to potřebovali, protože předchozí dny byla i Péťa buzena naším snídáním mezi 7. a 8. hodinou ranní. Tentokrát jsme vyrazili zase po Sandefjordu. Trošku na nás vykouklo i sluníčko a my omrkli krásy lesíků, ulic a běžkařského okruhu v blízkém okolí a nezastakúplněblízkého Bugårdsparku. Po návratu jsme něco zblajzli a zjistili jsme, že máme všeho dost. Tak jsme se povalovali a pobalovali a po šesté jsme vyrazili směr Torp. Péťu jsme úspěšně odevzdali celníkům a od té doby jsme o ní neslyšeli:-)))

A Péti fotéčky z pobytu...

Dvě grácie

Sandefjord zvrchu

První návštěva

Už jsem se s Vámi dlouho nepodělila o něco konkrétnějšího z našeho drsného severského života. Takže je to tady.

V první řadě jsme přivítali naší první návštěvu! Maminky to všem natřely, neváhaly a přijely. A myslím, že byly spokojené. Byly tu 23.-25.10, dorazily v pátek večer a odjížděly v neděli večer. Akorát počasí nás teda nešetřilo, za tu dobu, co bydlíme v Norsku, to byl první celý propršený víkend! Ale my jsme se nedali!

V pátek jsem se vydala pro ty tři "bratry v triku" na letiště (Kuba se totiž taky vracel z ČR). Měli hodinu plánovaného zpoždění a další půlhodinu neplánovaného. Takže jsem získala trochu drahocenného času na přípravy navíc. Když se začali hemžit česky mluvící cestující, byl to zvláštní pocit slyšet tolik češtiny všude kolem. Ty svoje jsem očekávala v čele průvodu, ale Kuba je vedl zaručeně správnou cestou ven, takže přišli skoro poslední:-) Doma je čekalo teplo, jídlo a malé překvápko (kdo je zvědavý jaké, nechť přijede:-)). Večer jsme prokecali, projedli a propili, bylo to fajn.

Horší byl ranní pohled ven. Vyloženě venkovní program byl ale stejně plánován na neděli, tak jsme nezoufali. Jeli jsme navštívit lékárny a pozdravit šéfa. Mamkám se kouřilo z hlav, jak se snažily konverzovat. Ta moje navíc jakožto lékárnice hned obdržela nabídku práce:-) Pak jsme ještě museli vybrat dárky domů. Navečer jsme vyrazili na mezinárodní večer pořádaný naší školou a dalšími mezinárodními organizacemi ve městě. Bylo to celkem fajn, nějaká muzika a tanečky, ale před osmou už jsme toho měli dost a šli jsme napodobovat večerní program z pátku.

V neděli bohužel zase pršelo, možná víc než v sobotu. Ale vyrazili jsme i přesto. Nejdřív jsme zajeli do centra, trochu ho okoukli a nechali si napršet do bot. A pak jsme jeli do přírody. Pěkně jsme promokli a promrzli a frčeli zas domů. Kolem šesté začlo velké balení a už to mělo rychlý spád, po osmé se maminky (ta moje bez dárků, které ji odebrali u letištní kontroly) vznesly nad Sandefjord.

Další událostí minulých dní je Halloweenská párty. Pořádal ji přesně 31.10. náš spolužák Američan se svou přítelkyní - Nolan a Sarah. (Mimochodem úžasní lidi, fakt jsme si padli do noty a těšíme se, že se v našich článcích budou objevovat!) A aby netroškařili, Sarah pozvala své kolegy - učí tu na mezinárodní střední škole a Nolan pro změnu pozval celou naši třídu. Troufnu si říct, že naštěstí všichni nepřišli. Ale i tak nás bylo hodně. Úderem osmé.....jsme tam samozřejmě nebyli:-), ale po čtvrt na devět už tam tak 10 - 15 lidí bylo a ještě se něco přitrousilo. Zpočátku to bylo klidné, ale nakonec to proběhlo jako pěkná oslava. Kdo se dostal k notebooku, té země hudba hrála, tancovalo se na všechno:-) Sarah k tomu pro nás připravila dvě hry, ani moc, ani málo, prostě bylo to celé akorát. Byli jsme za čarodějnici a její černou kočku (kdo byl kdo?). JO! A Kuba dokonce vyhrál nejlepší masku a dostal lízátko! (já si ale myslím, že to podmáz:-)))

V neděli jsem se vzbudila s takovou opicí, že jsem tomu nemohla věřit. A to bylo dobře, protože to nebyla opice, ale teplota 39 stupňů Celsia v krvi. Takže jsem ani nevstávala a bylo vymalováno. Dva dny jsem na tom byla podobně, už jsme mysleli na pohotovost. Nakonec jsme tomu dali poslední šanci a už se to jen lepšilo! Ve středu už mi začlo být přežitelně, ale pro změnu se udělalo blbě Kubovi (což je ale pořád lepší stav než moje přežitelně:-). Takže se teď oba flákáme...tedááá léčíme!:-) V pondělí už bysme ale měli zase zabřednout do rutiny. Ne však na dlouho, ve středu tu totiž máme další hosty! Navštíví nás..........tádadadáááá..........Terezka a Péťa!

Určitě zas bude co vyprávět. A do té doby HA DET BRA!

Před lékárnou s mojí mamkou

A u moře s Kubovo mamkou

Čarodějnice s kočkou jdou na párty

Norsko od A do Z

Dneska se s Vámi chci podělit o naše pocity Norsko versus ČR. Je tu plno věcí jiných, tak snad se mi to podaří nějak sesumýrovat.

Apatyky
Čím jiným bych mohla začít?:-)
Sandefjord je město asi jako Příbram, to znamená, že má kolem 40 000 obyvatel. V Příbrami je asi 12 lékáren a tady pět! Takže na jednu lékárnu připadá dvojnásobný počet pacientů než u nás, ale i tak je tu v lékárně lidí méně. A k tomu zrovna v Sandefjordu jsou dvě z těch pěti lékáren „naše“ a tři konkurence, což není tak špatný poměr. Skoro poloviční šance, že půjdou zrovna k nám:-) Zajímavé je taky to, že z ankety vyšlo najevo, že pro zákazníky je na lékárně nejdůležitější možnost zdarma zaparkovat...hmhm...nu což, je to logické.

Bezpečnost
Na tu jsme si zvykli rychle, horší to asi bude při případné změně destinace. Bror nám řekl, že tady není zas tak bezpečno, hlavně kvůli cizincům (ehm ehm), ale podle mě je tady pořád bezpečněji než kdekoli jinde. Klidně bysme nechali odemčené auto u baráku, čerstvě přivezený nábytek nám tam stál pár hodin, kola se tu válí všude možně, skříňky ve fitku si většina lidí nezamyká a myslím, že kdyby bylo nejhůř, nechala bych otevřený i byt. Dveře máme na kliku, a ne každý večer si vzpomeneme zamknout. Vlastně i domácí nám říkal, ať si klidně necháme větrat na balkón, sám odjíždí a nechává otevřenou garáž plnou věcí. A jít tu v noci taky není takový bobřík odvahy (nebo blbosti?) jako u nás.

Cukrovinky
Veškeré sušenky, čokolády a podobně tu mají dost drahé. Nevím, jestli tím hlídají váhu většiny národa, ale je to tak. Naproti tomu k sousedům do Švédska se asi celkem často pro všechny zde „nedostatkové“ věci jezdí.

Čokoláda
Tak to je pro mě vážné téma...až v pátém obchoďáku jsem našla JEDNY čokoládové müsli a v ŽÁDNÉM čokoládový jogurt... Búúú...:-)))

Dochvilnost
Ano, ano, na tu se nehraje na jihu, ale tady ano. Takže je Vám určitě všem jasné, že já s tím můžu mít trochu trable. Učitelka na norštinu nám už ovšem několikrát říkala, že v Norsku se do práce pozdě nechodí. Takže bojuju sama se sebou.

EU
Ač Norové v Unii nejsou, naštěstí tu mají skoro všechno podle EU, formuláře, požadavky atd. A co víc, všechno berou i v angličtině! Takže jsme si ani nemuseli nechávat překládat diplom.

Fotbal
Vypadá to, že jím docela žijou. Nebo aspoň Sandefjord. Na zápasy tu chodí ženský a chlapi 1:1! To u nás nehrozí. Náš šéf je bývalý čutálista a jedna z lékáren je v budově, kde sídlí místní fotbal, a která je nalepená na stadion. A tak Bror hbitě sponzoruje, po stadioně se všude blýskají zelené lékárnické reklamy a fotbalisty ošetřující tým má kufřík s naším logem.

Gumy
Prvního října se jako houby po dešti vyrojilo plno aut vydávajících zvláštní zvuky. Zanedlouho jsme odhalili, že příčinou jsou pneumatiky s hřebíkama. Co nás tu asi čeká?

Hromadná doprava
MHD moc nefunguje, hodně se jezdí autama. Nevím, co je důsledek a co příčina, ale je to tak, což nás moc nepotěšilo. A chvílema si připadám jako v Hradci, kolama se to tu taky hemží. Už je nám jasné, že je budeme taky potřebovat. Koupě je docela drahý špás, takže Česká pošta to jistí. Snad kola dorazí.

Chodci
Lezou tu do silnice ani nemrknou. Jsou na sto procent zvyklí, že jim auta zastaví. My zatím jako řidiči občas rychle dobržďujem, občas naopak brzdíme zbytečně a jako chodci pořád zdržujeme provoz zastavováním se před přechodem a ujišťováním se, že nás opravdu vidí a opravdu nepřejedou. Ale to člověku fakt nedá tam jen tak vlézt.

Instituce
Na úřadech jsme se setkali naštěstí se samými příjemnými lidmi, jak už to tak v Norsku bývá. Mají otevřeno každý den, ale většinou kromě čtvrtka krátce, což nás třeba u bank celkem překvapilo. Jak si člověk má dojít do banky, která má každý den do tří hodin?

Jazyky
Anglicky tady umí fakt skoro všichni a většina skvěle. Pořád a znova nemůžeme uvěřit, jak mluví lidi, kteří řeknou, že umí anglicky trochu. Prý to je tím, že od mala koukají na televizi v angličtině. A k tomu většina z nich umí aspoň trochu ještě jiný jazyk. Takže v tomhle máme hodně co dohánět.

Koláče
Nečekali jsme to, protože moc národů to asi nedělá, ale Norové pečou doma koláče a buchty...mramorované, čokoládové, ovocné i všemožné jiné. Prostě jako my. Už jsme i ochutnali, mňamózní.

Lahodné pečivo:-)
Tohle je jedna z mála věcí, ve kterých nostalgicky vzpomínám na Francii. Nemají tu snad vůbec pekárny! Když člověk dostane hlad na ulici, znamená to, že ho bude mít dokud se nedostane domů. Pekárny asi ani nepotřebujou, protože sice mají obrovský výběr v chlebech, ale kusové pečivo kde nic tu nic. Jeden druh fujhousek a pár sladkých nicmoc blbůstek. To nám dost chybí.

Móda
Tak oblečení mi tu moc „nevoní“. Trošku se to asi podobá trendům, co jsou teď i v Čechách, dlouhé svršky, úzké gatě, dovnitř do bot...brrrr. Neumím si představit, jak si vyberu až budu něco potřebovat. Toto je druhá věc, ve které vzpomínám na Francii. Tam se mi líbilo fakt skoro všichni oblečení.

Nakupování
Supermarketů tu mají plno, ale malé krámky moc ne. Horko těžko jsem hledala obyčejnou drogérii nebo třeba domácí potřeby. I když nakonec jsem oboje našla. V centru jsou spíš restaurace a butiky, a když krámky, tak dost drahé.

Otevírací doba
Obyčejné krámy končí ve všední dny kolem páté, speciální den je tu čtvrtek, to se otvíračka protahuje do šesté až sedmé hodiny. V sobotu je otevírací doba trochu kratší. Banky končí spíš kolem 15.-16. hodiny, což je dost náročné stihnout. Supermarkety mají obyčejně aspoň do osmi, některé ale taky do jedenácti v noci. Na druhou stranu v neděli tady nikdo nepracuje, otevřeno smí mít jen pár obchoďáků.

Povaha
Asi se opakuju, ale tady jsou vážně všichni příjemní! A jsou v pohodě. Až se vždycky zastydím, když si v lékárně nahlas zanadávám na krabičky, co mi vypadly z ruky. Jak říká Kuba, no jo no, přeci jenom jsme Jižani:-) Když člověka někdo nezná, první předpoklad je, že je OK. Češi jsou, myslím si, zvyklí víc váhat, jak Tě mají vzít.

Restaurace
Jít se tu najíst rovná se svátku. Jídlo v restauraci je tu pořádně drahé, ale vypadá to, že taky odpovídající kvality. To, co jsme my zažili a vyprávěli v dřívějších článcích, zřejmě nebyla drahá výjimka, ale spíš normální standard. Když už se někdo vyrazí najíst, stojí to za to.

Řidiči
Jezdí se tu jak s hnojem. Ve městě mají normálně padesátku, ale na půlce silnic je 30 nebo 40 km/h. Všude mají příčné prahy, ale i přes ty, přes které se tou čtyřicítkou jet dá, většina z nich jezdí 20. Mimo obci mají osmdesátku a na dálnici devadesát. Takže žádný odvaz. Dálnic k tomu moc nemají a moc nás potěšila placená dálnice do Osla, která měla ještě k té devadesátce kus cesty jen jeden pruh.Bájo.

Second hand
Zjistili jsme, že mají velmi levné bazarové zboží. Asi hlavně z důvodu vysoké životní úrovně, je zboží z druhé ruky za pakatel. Příkladem může být sada příborů za stovku anebo 6 krásných dezertních talířků + 5 šálků s podšálky za 80 NOK!

Škola
Mají tu oproti nám celkem dost prázdnin a často tu mají prázdniny i univerzity. Školní rok začíná v půlce srpna a končí v půlce června. Ráno dětem škola nezačíná v osm, ale (myslím) v půl deváté.

Týdny
U nás to není zvykem, ale tady každý ví, kolikátý týden v roce zrovna je. A používá se to všude. V rozpisech služeb, v pozvánkách na akce, v reklamních letácích a podobně.

Upřímnost
Z dosavadních zkušeností máme pocit, že většina Norů člověku řekne, co si opravdu myslí. Možná i díky tomu, mají v lékárně fakt dobrý kolektiv. Žádný tak dobrý skoro-dámský kolektiv jsem u nás nezažila.

Výběr zboží
Sortiment v krámech je oproti tomu, na co jsme zvyklí, dost chabý. Žádné několikametrové regály s jogurty. Jedna, dvě firmy, samé ovocné, nic bílého kromě jednoho půllitrového. Mléko, zakysané výrobky, smetana, vše od jedné firmy. Pár sušenek, dva druhy těstovin a rýže, koření jedna firma. Všude, kde jsme byli používají jeden druh jaru. Velký výběr mají akorát v chlebech, tam je naopak strašně moc druhů. Akorát my s alergiky v domácnosti víme, že když už jich mají tolik, mohli by na nesnášenlivosti trochu víc myslet.

Wine
Konečně jsme prvně navštívili Vinmonopolet, jediné to místo, kde se dá koupit alkohol. Tady je ale sortiment je úctyhodný! Nepřeberné množství různých vín z různých zemí, z Francie, Portugalska, Španělska, Maďarska, Rakouska, Německa, Itálie a určitě i dalších zemí. Nechybí ani nějaké to šampaňské a portské. A k tomu velký výběr v likérech, vodkách, whiskách,tlamolepech a dalším tvrdém. Akorát ceny jsou závratné. Zjistili jsme, že mají univerzální ceník, a že skoro půlku ceny dělá přirážka za to, že je to alkohol. Ale prázdno ve Vinmonopoletu teda nebylo:-)
Myslím si ale, že to může mít velký vliv na celkový zdravotní stav národa a možná díky tomu docela ušetří na zdravotnictví.

Zmrzlina
Měli jsme příležitost vidět úžasnou scénu. Jednoho dne, 7°C, my ve svetrech a bundách, jsme potkali asi čtyřletého caparta v krátkém rukávu a se zmrzkou v ruce...to říká všechno:-)

A to je vše, přátelé... To jsem měl říct já! Tak to řekni! Tádydádydá...:-)))

Foto z Vinmonopoletu...dražší krabicák těžko najít:-)

Proč by měla být poleva z bílé čokolády bílá?

A nějaké západy slunce...

Norky...

Dnes bych se s vámi rád podělil o první dojmy, které na mě udělalo zdejší "slabší" pohlaví. Tento článek není doporučen všem běžným čtenářům, ale jen těm, kteří si myslí, že si ho mohou přečíst bez psychické újmy.
Vezměme to nejprve ze stránky odborné. Jsou tedy převážně vzhledu árijského, světlé vlasy, světlé obočí, po těle (předpokládam) a i v obličeji se často vyskytují pihy. Velké procento má dokonce barvu vlasů zrzavou. Ovšem lze zde nalézt i výjimky, mezi ně ovšem často patří cizinky, nikoliv čisté Norky jako takové. Typická Norka má postavu cca 175 cm vysokou, celkem ženských tvarů. Byl jsem až překvapen kolik místních obyvatelek nosí celkem velkou základnu, navzdory zdejším solidním možnostem zdravé stravy.
Nyní bych to vzal z pohledu chlapského. Za první týden jsem v podstatě nepotkal solidní Norku. Během prvního měsíce už se občas někde něco vyskytne, ale frekvence asi jako v Čechách albíni. Ale když člověk trochu kouká (což nesmim:-))), tak se občas nějaká zajímavá najde. Alespoň při návštěvě fitka se dá leccos solidního potkat:-) Norka když už je pěkná, tak zase teda už jako je dosti zajímavá, to zas se musí nechat. Ale teda pánové čtenáři, jenž se nacházíte v Čechách (nebo kdekoliv jinde na světě), važte si toho, co tam máte! Když to trochu zjednodušim, tak prostě Norky vypadají celkem divně, jak už jsem psal výše, mají docela často větší základnu, než by bylo záhodno a to se mi prostě nelíbí, prostě celkově nejsou moc pěkný...
Jsou takový nevyvážený, buď přehublý nebo kulatější. Samozřejmě jsou tu výjimky..ale jak říkam...výjimky. Takže pánové, kteří jste pomýšleli na to, že při návštěvě nás tady sbalíte Norku, přeju úspěšné hledání:-)

Od +20°C k -1°C za 24 hodin

Koláč chutnal nám i domácím a už jsme se pustili do pokračování, vyzkoušeli jsme místní specialitu - gulrotkake aneb mrkvový dort. Tady vůbec mají tu mrkev nějak rádi, už jsme jedli i mrkvový chleba!

Jinak tento týden je výjimečný tím, že školy mají prázdniny, takže nemáme norštinu, což pro nás ovšem znamená, že kolem poledního nemáme padla, ale končíme kolem půl páté. No nic moc. Využijou nás pěkně na všechny nepopulární práce v lékárně, ale hlavně, že máme co dělat. Změnou je to, že od příštího týdne dojde na slibované rozdělení sil, budeme se po týdnu střídat každý v jedné lékárně. Takže začne tvrdá škola!
A největší novinka - konečně máme smlouvu! Což znamená, že si můžeme konečně vyřídit daňové číslo, pracovní povolení, autorizaci k práci lékárníka, účet v bance a jiné "zbytečnosti".
Od včera už máme i vlastní matrace, takže teď už nám opravdu snad skoro nic nechybí. K autentičnosti Norska dopomohla dnešní ranní nula na teploměru, která do odpoledne nevylezla ani na 10°C. Takže už víme, že jsme v Norsku:-)
V neděli jsme byli zase na výletě a našli plno hub, tak přiložím fotky odtamtud a k tomu něco lékáren, školy a domku, abyste si mohli udělat představu!
Jedna technická - nejlevnější letenky, a to přímo do Sandefjordu, jsou na www.wizzair.com.

Na výletě jsme si užívali móóóře...

v cíli našeho výletu - na špičce poloostrova

...i houby

sčítání padlých

A ještě ty reportážní:

Kilen Apotek

Pindsle Apotek a v prvním patře sportovní centrum

vnitřek Pindsle - obě lékárny jsou hodně podobné



Škola, kde máme norské kurzy

"Náš" domeček (pozornější si všimnou, co je vidět v garáži:-)

a s domem domácích

Dveře ke sklepní nájemnici a vedle parkujeme

Tak kdo přijede na kolaudaci?

Četnost zajímavých situací se snižuje (díkybohu:-)) a naše zdejší žití se dostává do normálnějších kolejí. V práci ani na kurzech nic nového, v uklízení zboží už jsme skoro mistři, ne úplně tak v norštině, ale to se poddá. V pátek se nám podařilo ulovit v bazaru větší množství nádobí a nářadí za menší množství peněz. A velkou událostí bylo, že máme konečně náš gauč! Hurááá! Vezli jsme ho dost sparťansky, musela jsem řídit já, protože Kubovi se nevešly nohy pod volant, jak musely být sedačky vepředu. A vzadu to jistil provázek. Ale dovezli jsme. Takže teď už to tu máme jako z cukrkandlu:-)

Těšili jsme se na víkendový odpočinek, protože snaha o norštinu a běžná komunikace v angličtině nám dává celkem zabrat. V sobotu jsme ale museli naklusat do práce, protože všichni farmaceuti u Brora chodí jednou za 14 dní v sobotu do práce. Zdá se nám to dost, třeba by se mohl poměr zlepšit až se zapracujem! No uvidíme.
Taky už jsme se přihlásili do sportovního centra, ve kterém Bror platí svým zaměstnancům od druhého měsíce členství pod podmínkou, že chodí minimálně 5x měsíčně. Mají tam od fitka přes různé aerobiky až po nějaké tanečky, takže si umíte představit, kdo z nás si co vybral:-) Kuba už tam stihl zajít dvakrát, já zatím neměla boty, tak teď marně přemýšlím jak to stihnu pětkrát do konce září. Ale je to celkem mastný, takže říjen platit nechci.
Poprvé jsme se pokusili o nějaké pečení po česku, a to z ringlí od pana domácího. Velmi nás pobavila hrubá norská mouka, je to hladká mouka s drobkama z obilí. Ale určitě je to děěěsně zdravé:-) A k tomu jsou obě mouky, hladká a hrubá, hnědé, takže výsledek vypadá vždycky trochu africky:-) Druhý vtip byla drobenka - jediný moučkový cukr v ní byl normální. Mouka křupala a navrch slané máslo (jiné nemáme). Kus jsme nesli domácímu na ochutnávku, no měl dost udivený výraz a ptal se, co to je. Jak jim chutnal zatím nevíme, nám ale jo.
Jinak počasí bylo pořád azurové, až dneska, když jsme chtěli lakovat stoly a židle, začlo lejt. Navečer přestalo, tak jsem vyrazila na půl hodinky na procházku a přinesla hned pár hříbků.
A aspoň jednu vtipnou historku přidám na závěr. Tankovali jsme v týdnu naftu v opojení nízkou cenou, když tu jsem si při odjíždění od stojanu všimla, že nad pistolí je obrázek náklaďáku. Chvíli se mě Kuba snažil přesvědčit, že to symbolizuje jen naftu, pak že to rychlejc teče, ale pod sílou argumentů, že na vedlejším stojanu je u nafty obrázek autíčka, kapituloval. No nic se nestalo, jen se nám od té doby se do Mondea vejde i gauč:-)
Takže byt už máme zařízen a při tom zatím relativně čas. Závěrečná otázka proto zní: Kdo nás navštíví jako první a přijede na kolaudaci?

Pekáč vymazaný a vysypaný norskou hrubou moukou

Africký jogurtový koláč podle mamky Evy

Příloha k pozvánce:-)

Cesta do Osla a z Osla přes Oslo

Zdravím, tak konečně jsem byl připuštěn....k PC a napsání článku samozřejmě. Prý bych asi tak nějak měl shrnout předchozích několik dní. Inu začněme pěknou nedělní procházkou. Vzhledem k neutuchajícímu optimismu místního počasí (Norové chodí v kraťasech) jsme se rozhodli pokusit se neztratit v místním blízkém okolí. Vzali jsme si tedy mapu a vyrazili na procházku. Již pár metrů za domem jsme potkali fotbalové hřiště. Mé myšlenky okamžitě ustoupily od našeho původního cíle a začal jsem vymýšlet, jak se vetřít do místního klubu, abych se s nimi společně mohl válet několikrát týdně po trávníku. Nakonec jsem byl přesvědčen k pokračování naší cesty. Po nějaké chvilce jsme měli opět další malou pauzu, tentokrát Kačenka viděla koníky. Já jsem se svým přirozeným respektem k velkým zvířatům stál opodál. Po chvilce už jsme si to pelášili pěkně po cestě směrem k jezeru, které jsme si na mapě vyhlédli. V okolí cesty bylo mnoho břízek a osik, mé houbařské srdce začalo kout pikle. Nemohl jsem si ovšem dovolit se nějak výrazně zdržet, tak jsme šli dále. Těsně u jezera jsme našli krásného velkého kozáka. Můj zájem o jezero rychle vyprchal a už jsem přemýšlel, jestli z něj budou řízky nebo smaženice. Hbitě, jak je houbařům vlastní, jsem prohledal okolí. K mému překvapení tam byl osamocen. Tento nález mne pěkně naladil, tak jsem cestou prometl různé břízky a podobná místa, která zavání křemenáči. Lehce zklamaný, ale s kozákem v ruce, jsem už pak šel s Káťou jen po asfaltce, kde to zrovna houbama nevonělo. Přišla mi SMS. Psal mi šéf, jestli bych s nim nešel na fotbal od 18:00, že má lístek. Bylo asi 17:30 a k domovu neznámo daleko. Přesvědčil jsem Kačenku k velmi svižnému kroku. Ten ovšem přerušil můj šťastný výjek, když jsem ze silnice uviděl dva výstavní křemenáče, jak si klidně sedí u silnice. Rychle jsem ohledal okolí, sebral ještě jednoho kozáka a s úsměvem spěchal na fotbal. Na stadion jsem přijel těsně po 18 hodině. Šéf mi přišel naproti s lístkem a šlo se fandit. Domácí vyhráli 2:0, super zápas.

V pondělí nás kromě běžného zaměstnání čekala cesta do Osla pro konferenční stolek. Do Osla je to asi 120 km. Nikdo ještě netušil, že cesta tam a zpět má ale 400 km. Klasický matematický typ si asi řekne...neumí počítat blbec...brzy vysvětlím:-) Cesta tam pomocí GPS navigace proběhla hladce a nikdo by tedy nečekal, proč by tedy cesta zpět měla být jiná. Spokojeně jsem zadal na GPS navigaci tlačítko domů a spolehl se na její místní znalost. Brzy jsme zjistili, že jedeme asi na druhou stranu. Nu nic řekl jsem si, asi musíme kousek objet. Kousek byl za chvíli větší a už to nešlo moc otočit. Navíc navigaci příjemně ubíhaly kilometry, proč tedy. Když jsme vyjeli z Osla, už jsem se raději podíval do klasické mapy Evropy. Zjistil jsem, že jedeme skutečně na druhou stranu fjordu, ba co víc, bylo nyní už jasné, že madam GPS nás veze v klidu přes trajekt, aniž by započítala dobu na něm strávenou a hlavně jen několik odjezdů denně, o ceně už radši nemluvím. Celou dobu zpět řídila Káťa, to jsem zapomněl podotknout. Našel jsem tedy přijatelnou variantu na mapě přes most a zkusil tam poslat i GPS. Zdánlivě se mi to podařilo. Ačkoliv naskočilo o 80 km více, nedalo se nic dělat. Po několika dalších neuhlídatelných omylech naší fajn GPS (nekupujte si TomTom), jsem si již snadnou matematikou z první třídy spočítali, že nejjednodušší a skutečně nejkratší bude cesta přes Oslo. Ano, vidíte dobře. Po asi 2 hodinách motání na druhé straně fjordu jsme zvolili cestu zpět. Cesta zpět měla tedy něco přes 300 km, nehledě na čas na cestě strávený. Doma jsme místo sestavování stolu jen padli unavení a to hlavně psychicky!

Úterý bude nyní již pro čtenáře možná nudné:-) Rozhodl jsem se sestavit již dříve přivezený psací stůl. Původně lehký úkol se po přečtení návodu a zhlédnutí všech 126 součástek zdál skoro nemožný. Nenechal jsem se zastrašit a šel na věc. Několikrát jsem se během sestavování pozastavil a zamyslel, kde asi soudruzi z Dánska udělali chybu. Vždy jsem ale zjistil, že chyba je na mé straně. Nakonec vše bylo jako v pohádce a stolek za necelé 2 hodiny stál tam, kde měl.

Dneska jsme se rozhodli podělit se o kulinářský zážitek. K večeři jsme udělali místní národní pokrm jménem fiskeboller. Ti bystřejší z vás již tuší, že to bude mít něco společného s rybou. Ano, skutečně, jsou to takové rybí kuličky, strukturou mezi karbanátky a pudinkem. Chuť nikterak výrazná, ale okořeněné a s bramborama docela fajn jídlo. Více vám napoví obrázek.

Ještě bych měl jednu technickou poznámku. Pro všechny, kdo by se nám třeba rozhodli poslat dopis či balíček s něčím zajímavým (narychlo mě napadá jen to portský, co mi doma leží ladem ve sklepě:-) ). Nuže adresa je: Innlaget C 7, Sandefjord 3220, Norge.

Takhle krásně koukaly

Celkový úlovek

Fiskeboller

...a je to!

V komentářích navrhovaný komiks na sebe nenechal dlouho čekat a je tady! Protože montování roztodivných součástí našeho bytu stálo za to, nemohli jsme to nechat ladem a nezdokumentovat. Práce jsme pojali v duchu Pata a Mata (nebo Matky?:-)) a někteří z nás to doladili i výstižnou uniformou. Nejvtipnější chvíle nastala asi v okamžiku, kdy Kuba bezradně koukal na díly stolu a pronesl památnou větu "Nemáme my ty stoly náhodou dva?":-D Logicky následující otázka zněla "Platili jsme oba?" Ať se to stalo jakkoli, stoly máme opravdu dva a platili jsme jen jeden. No jo, české kleptomanství se prostě nezapře:-)))

Jen jedna technická poznámka - na Vaše úžasné komentáře aspoň občas odpovídáme taky ve formě komentářů, račte se tedy podívat i pod starší články;o)

Tak hurá do toho:-)

První křesílko po vybalení z krabice

A po složení - všimněte si vítězoslavného úsměvu:-)

Bezradnost nad hromadou napovídající vykradení aspoň dvou lékáren

To vše v jedné mini skřínce a se systémem!

Další židlička

A jak to dopadlo?

Hrdý konstruktér

A ještě stoleček

Hotovo!!

Závěrečné foto, přibližně kolem půlnoci:-)

(Nákupní) horečka sobotní noci

Tak co myslíte? Nastěhovali jsme se ve středu?

Středeční ráno jsme v hotelu ještě před snídaní všechno sbalili, najedli se a vystěhovali. Jako šneci s domečkem na zádech jsme frčeli na ranní kurzy a pak do práce. Tam byla nuda, protože bylo už kolem poledne a zboží bylo hotové a k tomu to hrozné čekání, zda budeme bydlet nebo ne. Volali jsme Brorovi, pak pronajímateli, ten chtěl mluvit s Brorem a že mu zavolá, tak jsme to volali Brorovi a pak už jsme nemohli než čekat až se domluví a ozvou. Auauauuu! Kolem čtvrté, kdy jsme si v lékárně přečetli pár kapitol ze samouků a Kuba skoro vytuhl, jsme to vzdali, řekli, ať Brorovi, až bude volat, řeknou, že jsme na mobilu a šli jsme do druhého bazaru, kde mají jen ve středu a v sobotu. Měli celkem dost věcí, i nějaký nábytek, tak jsme zase věděli víc. Nakonec jsme měli s oběma pány sraz v 6 u bytu, takže jsme si ještě nakoupili a zajeli se podívat k blízkému jezeru. No kdybysme nevěděli, kde jsme, klidně bysme tipli jihočeský rybník - sluníčko, vůně vody, lodičky, pohoda:-) A v šest hodin jsme se konečně dočkali! Byt byl opravdu náš! Asi půl hodiny nám Bror překládal smlouvu, pak to podepsal a začlo nastěhovávání. Jediný problém byl, že pan majitel počítal s nastěhováním až na víkend, tak všechno nebylo úplně v cajku. Slíbenou jsme měli lednici, sporák, pračku a postel a zatím byla jen lednice. Postel dodal ještě ten den, ale nemá matrace. Takže nás čekala večeře ve stoje a spaní pěkně po zálesácku.

Ve čtvrtek jsme po práci a norštině vyrazili shánět nábytek a hlavně matrace. Poradili nám dva obchody - Skeidar a Jysk, oba asi 8 km odsud. Skeidar je celkem veliký, taková menší Ikea a ceny celkem příznivé. Pár jsme si jich poznamenali, vyhlídli jsme si pár věcí a vyrazili porovnávat do Jysku. Tam jsme byli příjemně překvapeni ještě menšími cenami a taky jsme si hned koupili pár věcí na úklid a vybrali si pracovní stůl, matrace, pohovku a konferenčák. Po zralé úvaze jsme se rozhodli na první pokus odvézt jen matrace. Naše zralé úvahy ovšem hned zhatila paní u pokladny, když nám sdělila, že matrace jsou na objednání a budou za 14 dní! Ajajaj, zas nemáme kde spát. Tak jsme objednali matrace, odvezli stůl a doufali, že zbytek nám nevyprodají. Domů jsme do půl 9 nemohli, protože nám byla nalakována podlaha a musela schnout. Tak jsme jeli ještě nakoupit základní suroviny a pak večeřeli a plánovali v autě před obchoďákem. Doma nás přivítal příšerný smrad a spaní se konalo opět na zemi.

V pátek jsme psali na kurzech písemku, poslech byl těžký (aspoň pro mě), zbytek šel. Jsme zvědaví na výsledky. Po písemce ale byl rozchod, takže jsme mohli celkem brzo vyrazit vstříc Ikea v Oslu. Cesta byla pomalá, jezdí se tu skoro všude 70 km/h. Nákup jsme zahájili párkem v rohlíku a šli jsme na to. Klasika Ikea - dobrý výběr, rozumné ceny. Strávili jsme tam asi 3 hodiny a nakoupili plno maličkostí do kuchyně, rozhodli se oživit si obýváček trochou barev a začli trnout, aby nám neprodali sofa v Jysku, ke kterému jsme to všechno uvažovali! Navíc jsme si vybrali kuchyňský stůl, k němu 2 židle, jednu malou, židli ke kompu a konferenčák. Ve skladu nás čekalo nemilé překvapení, konferenčák už nemají! Prý ani v jiné prodejně, budou v pondělí. Nedalo se nic dělat, šli jsme stát do obrovské fronty, která nakonec celkem utíkala. A hurá domů.

V sobotu nás čekalo snad poslední větší nakupování, v bazaru jsme pořídili krásné talíře a misku a vyrazili znovu do Jysku a Skeidaru. V Jysku jsme vzali pár dalších věcí pro domáctnost a vymodlené sofa na nás opravdu počkalo. Ale! Je taky na objednání! Tak zase nemáme na čem spát:-( Ve Skeidaru jsme koupili prvně vyhlídnutou lampu a ještě navštívili Europris, což je, jak jsme zjistili, obchod se vším možným a nízkými cenami. Super! Našli jsme si tam mimo jiné teploměry a taky "fiskeboller" neboli rybí kuličky, jsme zvědaví, co to bude. Když pan domácí viděl, že jsme přijeli bez matrací, nabídl nám zapůjčení, takže už to nemá chybu! A pak už jsme jen stěhovali a stěhovali a montovali a montovali a přerovnávali a dávali na půdu (nevím, co bysme dělali, kdybysme ji neměli) a uklízeli a myli a...fotili;o)

Kuchyňo-obývák

Obýváko-kuchyně

Véča ve stoje

První noc

Pantáta přemýšlí co dřív:-)

Po dvou dnech sedíme

A tohle je asi čtvrtina našich věcí