Tak kdo přijede na kolaudaci?

Četnost zajímavých situací se snižuje (díkybohu:-)) a naše zdejší žití se dostává do normálnějších kolejí. V práci ani na kurzech nic nového, v uklízení zboží už jsme skoro mistři, ne úplně tak v norštině, ale to se poddá. V pátek se nám podařilo ulovit v bazaru větší množství nádobí a nářadí za menší množství peněz. A velkou událostí bylo, že máme konečně náš gauč! Hurááá! Vezli jsme ho dost sparťansky, musela jsem řídit já, protože Kubovi se nevešly nohy pod volant, jak musely být sedačky vepředu. A vzadu to jistil provázek. Ale dovezli jsme. Takže teď už to tu máme jako z cukrkandlu:-)

Těšili jsme se na víkendový odpočinek, protože snaha o norštinu a běžná komunikace v angličtině nám dává celkem zabrat. V sobotu jsme ale museli naklusat do práce, protože všichni farmaceuti u Brora chodí jednou za 14 dní v sobotu do práce. Zdá se nám to dost, třeba by se mohl poměr zlepšit až se zapracujem! No uvidíme.
Taky už jsme se přihlásili do sportovního centra, ve kterém Bror platí svým zaměstnancům od druhého měsíce členství pod podmínkou, že chodí minimálně 5x měsíčně. Mají tam od fitka přes různé aerobiky až po nějaké tanečky, takže si umíte představit, kdo z nás si co vybral:-) Kuba už tam stihl zajít dvakrát, já zatím neměla boty, tak teď marně přemýšlím jak to stihnu pětkrát do konce září. Ale je to celkem mastný, takže říjen platit nechci.
Poprvé jsme se pokusili o nějaké pečení po česku, a to z ringlí od pana domácího. Velmi nás pobavila hrubá norská mouka, je to hladká mouka s drobkama z obilí. Ale určitě je to děěěsně zdravé:-) A k tomu jsou obě mouky, hladká a hrubá, hnědé, takže výsledek vypadá vždycky trochu africky:-) Druhý vtip byla drobenka - jediný moučkový cukr v ní byl normální. Mouka křupala a navrch slané máslo (jiné nemáme). Kus jsme nesli domácímu na ochutnávku, no měl dost udivený výraz a ptal se, co to je. Jak jim chutnal zatím nevíme, nám ale jo.
Jinak počasí bylo pořád azurové, až dneska, když jsme chtěli lakovat stoly a židle, začlo lejt. Navečer přestalo, tak jsem vyrazila na půl hodinky na procházku a přinesla hned pár hříbků.
A aspoň jednu vtipnou historku přidám na závěr. Tankovali jsme v týdnu naftu v opojení nízkou cenou, když tu jsem si při odjíždění od stojanu všimla, že nad pistolí je obrázek náklaďáku. Chvíli se mě Kuba snažil přesvědčit, že to symbolizuje jen naftu, pak že to rychlejc teče, ale pod sílou argumentů, že na vedlejším stojanu je u nafty obrázek autíčka, kapituloval. No nic se nestalo, jen se nám od té doby se do Mondea vejde i gauč:-)
Takže byt už máme zařízen a při tom zatím relativně čas. Závěrečná otázka proto zní: Kdo nás navštíví jako první a přijede na kolaudaci?

Pekáč vymazaný a vysypaný norskou hrubou moukou

Africký jogurtový koláč podle mamky Evy

Příloha k pozvánce:-)