Chtěla jsem s dalším básněním počkat na moment, kdy bych nemusela použít to poslední slovo v nadpisu. Jenže v tu chvíli pravděpodobně nebudeme mít internetové připojení, tak jsem se rozhodla napsat hned.
V pondělí jsme podle dohody naběhli ráno na čtvrt devátou do lékárny, která otvírá v 8:30. Kolem 8:20 "už" se trousili první kolegové a těsně po půl se s klidem otevřela lékárna (v ČR nám za 5 minut sedm stepujou lidi před lékárnou). Během dopoledne jsme v klídku ještě šounili po inzerátech, když tu se náš šéf ptá, jestli jsme na hotelu nahlásili, že zůstáváme. My jsme s překvapením jenom zavrtěli hlavou a události nabraly rychlý spád. Bror volal do hotelu a dozvěděl se, že je plný. Hahaaa! Tak začal hledat jiný, ignorujíc naši poznámku, že by stačilo něco podstatně levnějšího. Po zapeklitém shánění nám zabookoval nový hotel a už jsme se frčeli urychleně vystěhovat. Zbývalo nám do kurzu norštiny asi hodina a půl a měli jsme se ještě vrátit do lékárny na oběd. Během 10 minut jsme se sbalili, už na nás klepaly uklízečky, a vydali se hledat nový hotel. Po prokličkování půlky Sandefjordu bylo prvním překvapením to, že se u hotelu nedá zaparkovat. Takže jsme to nechali na rezervaci protějšího obchodu s tím, že nikdo neví, jestli v tom obchodě opravdu nejsme. Vynosili jsme věci a protože bylo jasné, že oběd už fakt nestihnem, něco jsme zkousli a upalovali na kurzy. Bylo nám řečeno, že budeme ve třídě s rychlejší výukou a za ty dvě a půl hodiny jsme neprobrali v podstatě nic. Dost nás to znudilo a řekli jsme, že musíme něco podniknout. Odpoledne jsme vyrazili na další byt, byl zas ve sklepě, ale celkem pěkný. Takže už jsme jen čekali na rozhodnutí pána s bytem nad garáží. Když nás nevezme, půjdeme do sklepa:-) Vrátili jsme se na hotel, auto zaparkovali o půl města vedle a během zbytku dne zvládli hotelem pořádanou svačinu "Udělej si sám svou vafli", mňaaam, něco norštiny, hotelovou večeři v krásné jídelně, ve které si člověk připadá na lodi, a norskou televizi. Do večera se měl ozvat "nadgarážový" pán a nic. V půl na půlnoc nás vytrhla ze spánku SMS, a to v norštině! Auauauuu! Ale po pár minutách luštění jsme pochopili, že jde o "náš" byt a že pokud nás Bror zaštítí, je opravdu NÁŠ! Hurááá!
Ráno jsme mazali zas do lékárny, sdělit špatné zprávy o nudném kurzu a hlavně ty dobré o bydlení. Podle noční SMS prý pán chce, aby smlouva na byt byla na lékárnu a prý to není problém! Znova hurá! Jinak jsme se konečně aspoň trochu zapojili, byli jsme u zboží a tím zopákli číslovky:-) Pak jsme vyrazili na norštinu a jaké překvapení, když jsme zjistili, že jsme včera byli ve špatné třídě! A znova hurá!:-) V nové třídě už vypadala většina podstatně inteligentnější a přizpůsobivější a téměř všichni speak english. Kuba už se zakecal s Litevkama, já s Kanaďankou a pokusila jsem se osvěžit fráninu. Ve změti angličtiny a norštiny to fakt nešlo. Mluvili jsme i s Britkou, Američanem, Afgháncem, no je tam fakt změt národů, super. Z kurzů jsme se stavili cestou na hotel obhlídnout dva bazary, které se nám asi brzo budou hodit. Byli jsme úplně pryč z toho, jak neskutečně levné věci tu v bazaru mají. Pak už jsme měli tradiční program jako včera, norština a jídlo:-) Přestěhovat jsme se dneska bohužel nemohli, protože majitel bytu nebyl doma.
Zítra máme kurzy už od 9 hodin, proto se musíme před tím vystěhovat, zajet si na norštinu, do lékárny a pak nastěhovat. Zatim ale nemáme klíče, takže se uvidí. Třeba už se ani nic nezmění:-)
V pondělí jsme podle dohody naběhli ráno na čtvrt devátou do lékárny, která otvírá v 8:30. Kolem 8:20 "už" se trousili první kolegové a těsně po půl se s klidem otevřela lékárna (v ČR nám za 5 minut sedm stepujou lidi před lékárnou). Během dopoledne jsme v klídku ještě šounili po inzerátech, když tu se náš šéf ptá, jestli jsme na hotelu nahlásili, že zůstáváme. My jsme s překvapením jenom zavrtěli hlavou a události nabraly rychlý spád. Bror volal do hotelu a dozvěděl se, že je plný. Hahaaa! Tak začal hledat jiný, ignorujíc naši poznámku, že by stačilo něco podstatně levnějšího. Po zapeklitém shánění nám zabookoval nový hotel a už jsme se frčeli urychleně vystěhovat. Zbývalo nám do kurzu norštiny asi hodina a půl a měli jsme se ještě vrátit do lékárny na oběd. Během 10 minut jsme se sbalili, už na nás klepaly uklízečky, a vydali se hledat nový hotel. Po prokličkování půlky Sandefjordu bylo prvním překvapením to, že se u hotelu nedá zaparkovat. Takže jsme to nechali na rezervaci protějšího obchodu s tím, že nikdo neví, jestli v tom obchodě opravdu nejsme. Vynosili jsme věci a protože bylo jasné, že oběd už fakt nestihnem, něco jsme zkousli a upalovali na kurzy. Bylo nám řečeno, že budeme ve třídě s rychlejší výukou a za ty dvě a půl hodiny jsme neprobrali v podstatě nic. Dost nás to znudilo a řekli jsme, že musíme něco podniknout. Odpoledne jsme vyrazili na další byt, byl zas ve sklepě, ale celkem pěkný. Takže už jsme jen čekali na rozhodnutí pána s bytem nad garáží. Když nás nevezme, půjdeme do sklepa:-) Vrátili jsme se na hotel, auto zaparkovali o půl města vedle a během zbytku dne zvládli hotelem pořádanou svačinu "Udělej si sám svou vafli", mňaaam, něco norštiny, hotelovou večeři v krásné jídelně, ve které si člověk připadá na lodi, a norskou televizi. Do večera se měl ozvat "nadgarážový" pán a nic. V půl na půlnoc nás vytrhla ze spánku SMS, a to v norštině! Auauauuu! Ale po pár minutách luštění jsme pochopili, že jde o "náš" byt a že pokud nás Bror zaštítí, je opravdu NÁŠ! Hurááá!
Ráno jsme mazali zas do lékárny, sdělit špatné zprávy o nudném kurzu a hlavně ty dobré o bydlení. Podle noční SMS prý pán chce, aby smlouva na byt byla na lékárnu a prý to není problém! Znova hurá! Jinak jsme se konečně aspoň trochu zapojili, byli jsme u zboží a tím zopákli číslovky:-) Pak jsme vyrazili na norštinu a jaké překvapení, když jsme zjistili, že jsme včera byli ve špatné třídě! A znova hurá!:-) V nové třídě už vypadala většina podstatně inteligentnější a přizpůsobivější a téměř všichni speak english. Kuba už se zakecal s Litevkama, já s Kanaďankou a pokusila jsem se osvěžit fráninu. Ve změti angličtiny a norštiny to fakt nešlo. Mluvili jsme i s Britkou, Američanem, Afgháncem, no je tam fakt změt národů, super. Z kurzů jsme se stavili cestou na hotel obhlídnout dva bazary, které se nám asi brzo budou hodit. Byli jsme úplně pryč z toho, jak neskutečně levné věci tu v bazaru mají. Pak už jsme měli tradiční program jako včera, norština a jídlo:-) Přestěhovat jsme se dneska bohužel nemohli, protože majitel bytu nebyl doma.
Zítra máme kurzy už od 9 hodin, proto se musíme před tím vystěhovat, zajet si na norštinu, do lékárny a pak nastěhovat. Zatim ale nemáme klíče, takže se uvidí. Třeba už se ani nic nezmění:-)
Gratuluji:)!
OdpovědětVymazatTo je úžasný! Ať vám to takhle pořád vychází! Pámbu s Váma:) Jo a kdyby jsi těch jazyků ještě neměla dost (soudě dle tvých pokusu o oživení frániny), našla jsem na netu ivysílání ČT pořadu Anakonda, což je výuka francoužštiny (ve fránině s titulkama). Ovšem nejlepší na tom je, že to točej Norci, takže slovíčka jsou francouzsko-norský:))) (pro mě fakt bezva:))
OdpovědětVymazatAhoj Katko a Jakube, jsem moc rád, že jste byli vítání do Norska takovým způsobem. Zaměstnavatele se chovají v Norsku, jak všude jinde, docela odlišné. Myslím si, že jste takové optimisty a fajn lidí, že tam nebudete mít velké problémy se zvyknout na norskou mentalitu tak i na jiné věci.
OdpovědětVymazatČuměl jsem docela, když jsem pochopil že jste byli ubytované v Park hotel ve Sandefjordu. Je to hotel v první třídě v Norsku. Byl jsem tam párkrát na konferenci. Jestli se nemýlím, tak to stavěl rejdař Anders Jahre (ne osobně ale zaplatil to aspoň..) a pak hotel předal městu jako dar. Město to zřejmě prodalo po jeho smrtí do skupiny Rica.
Anders Jahre byl jeden z nejbohatších můžu v Norsku v 60ích a 70ích letech. Z čeho? Z lovu na velryby, nebo jak jsme to řekli krásně na kurzu, velrybolov – hvalfangst.
Mě trochu mrzí, že ta loď byla dražší než jsem předpokládal. Na druhé straně by to bylo ještě dražší přes Švédsko. Třeba to časem odpustíte..
Jsem také rád, jestli jazykový kurz byl k něčemu. Máte lepší podmínky tam než v ČR, jak MUSÍTE mluvit norský.
Takže hodně úspěchů v Norsku a držím pálce.
Trond
PS. Jedině co se mi zda hrozné tam, je místní pivo Grans. Bohudík máte přistup na jiných druhů piva..
Čteme bez dechu, ale zatím nestíháme napsat. Máš to super. Mamka
OdpovědětVymazatDruhá mamka čte jedním dechem a kdyby nevyšlo lékárničení, zkus, Káťo, nějaké nakladatelství :-)).
OdpovědětVymazatMamka Eva
zdar sestro. mrkni se mi tam po nějaký zoo. když už cizina, tak aspoň nějaký příbuzenstvo:)
OdpovědětVymazatAnakondu zkusim, zní to masakrojdně:-) O ZOO zatim nevim, ale to přijde.
OdpovědětVymazatMamkám zdar!:-)