Po čtyřdenním balícím trápení, oběhání a olíbání všech přítomných příbuzných (naši si zrovna váleli šunky na dovče) a obdržení výslužek (abysme v tý divoký cízině neumřeli hlady) jsme v úterý 1.9. kolem šesté večerní opustili Příbram a vyrazili směr Vřeskovice nakládat Kubovy věci. Byl to celkem zbytečný tah, protože po naložení mých věcí už nezbylo žádné místo, přestože náš celkový objem zavazadlového prostoru činil přes 1000 litrů. Za měsíčního svitu jsme docpali zbylé mezery Kubovými ponožkami, usmažili řízky, které jsme původně chtěli dát psovi, neboť se zdály už na pochodu, a kolem půlnoci zalezli na pár hodin do pelechu.
Středa 2.9.
Ve středu jsme horko těžko rozlepili oči a asi v 10 hodin vyrazili na cestu. Vzhledem k naší náloži (plná pětisetlitrová rakev na střeše a plný vnitřek auta) a již obutým zimním gumám naše rychlost na německých dálnicích přes 120 km/h rozhodně nešplhala, proto jsme se později při rozhodování dálnice vs. kratší cesta rozhodli pro 105 km/h na okreskách. Cesta šla celkem dobře, jen pomaleji proti očekávání, ale času jsme měli naštěstí relativně dost. Nakonec jsme zastavili na noc v kempu ve Vijle v Dánsku pět minut před zavíračkou. Za 24 € jsme se vychrupali a ve čtvrtek vyrazili směr Hirtshals na trajekt.
Čtvrtek 3.9.
Při vjezdu do přístavu u Check-in kontroly nás čekalo nemilé překvápko a to, že máme rezervováno jen 1 auto a 1 osobu. Přitom rodilý Nor nám poradil, že se rozumí samo sebou, že auto se nebude řídit samo a proto, že není třeba bookovat místo pro řidiče. Naštěstí jsme to „jen“ doplatili a kolem jedenácté hodiny jsme se za 114€ mohli zařadit do fronty číslo 9 a čekat na 12:45, jestli někdo zavelí se nalodit. V čekárně jsme objevili manuál k městu Sandefjord a vyrazili spořádat řízky, protože Čech bez řízku je jako pívo bez pěny! Loď byla pořádná, Kuba chtěl mermomocí parkovat v horním patře, ale ten zloduch ve žluté vestě ho donutil jet dolů. Zaparkovali jsme a po vzoru ostatních jsme se odebrali do vyšších sfér. Když jsme se dozvěděli, že během plavby už se k autu nevrátíme, bylo pozdě vrátit se vzít si na palubu aspoň norštinu a průvodce nebo notebook. Tak jsme zkontrolovali odražení od břehu, poseděli, poleželi, prolezli trajekt nahoru a dolů, zakoupili čekuládu za 10 NOK a odpustili si čaj za 20 NOK. Trochu nám to potrápilo žaludek, houpalo se to celkem dost, hrnky v duty free shopu vypadaly, že si dají odchod, cinkaly jak divý. Po příjezdu do Larviku jsme se zařadili do lajny „Nic k proclení“ a docela rychle jsme byli pryč, bez jakýchkoli kontrol, což Kuba okomentoval slovy: „To je všechno? To kdybych věděl, naložil bych toho chlastu rozhodně víc.“
A výhled z hotelu
Středa 2.9.
Ve středu jsme horko těžko rozlepili oči a asi v 10 hodin vyrazili na cestu. Vzhledem k naší náloži (plná pětisetlitrová rakev na střeše a plný vnitřek auta) a již obutým zimním gumám naše rychlost na německých dálnicích přes 120 km/h rozhodně nešplhala, proto jsme se později při rozhodování dálnice vs. kratší cesta rozhodli pro 105 km/h na okreskách. Cesta šla celkem dobře, jen pomaleji proti očekávání, ale času jsme měli naštěstí relativně dost. Nakonec jsme zastavili na noc v kempu ve Vijle v Dánsku pět minut před zavíračkou. Za 24 € jsme se vychrupali a ve čtvrtek vyrazili směr Hirtshals na trajekt.
Čtvrtek 3.9.
Při vjezdu do přístavu u Check-in kontroly nás čekalo nemilé překvápko a to, že máme rezervováno jen 1 auto a 1 osobu. Přitom rodilý Nor nám poradil, že se rozumí samo sebou, že auto se nebude řídit samo a proto, že není třeba bookovat místo pro řidiče. Naštěstí jsme to „jen“ doplatili a kolem jedenácté hodiny jsme se za 114€ mohli zařadit do fronty číslo 9 a čekat na 12:45, jestli někdo zavelí se nalodit. V čekárně jsme objevili manuál k městu Sandefjord a vyrazili spořádat řízky, protože Čech bez řízku je jako pívo bez pěny! Loď byla pořádná, Kuba chtěl mermomocí parkovat v horním patře, ale ten zloduch ve žluté vestě ho donutil jet dolů. Zaparkovali jsme a po vzoru ostatních jsme se odebrali do vyšších sfér. Když jsme se dozvěděli, že během plavby už se k autu nevrátíme, bylo pozdě vrátit se vzít si na palubu aspoň norštinu a průvodce nebo notebook. Tak jsme zkontrolovali odražení od břehu, poseděli, poleželi, prolezli trajekt nahoru a dolů, zakoupili čekuládu za 10 NOK a odpustili si čaj za 20 NOK. Trochu nám to potrápilo žaludek, houpalo se to celkem dost, hrnky v duty free shopu vypadaly, že si dají odchod, cinkaly jak divý. Po příjezdu do Larviku jsme se zařadili do lajny „Nic k proclení“ a docela rychle jsme byli pryč, bez jakýchkoli kontrol, což Kuba okomentoval slovy: „To je všechno? To kdybych věděl, naložil bych toho chlastu rozhodně víc.“
Touhle malou lodičkou jsme se plavili
Hotelové přivítání
Hotelové přivítání
A výhled z hotelu
koukam že norská bedna umí česky!!??
OdpovědětVymazatNo jo, to sice uměla, ale taky hlásila, že za cokoli dalšího chce 159 NOK, tak jsme ji rychle vypli:-)
OdpovědětVymazathustý!
OdpovědětVymazatkurnik sakrble, nejde mi prispivat, tak po stopadesate: je to super, ctu to vzdy na dobrounoc. Dekuji, Kacko, za email, napisu, jak jen budu mit cas! S temi rizky to bylo super..hihi. Hubana Vam obema, Veris
OdpovědětVymazatAhoj Káťo a Kubo!
OdpovědětVymazatHelena Kymlová mi přeposlala zprávy o vás. Jsem ráda, že jste se do Norska nakonec dostali. Jsem ještě v Praze, zatím jsem jen vyřídila veškerá povolení pro práci mimo EU. Odejdu tak na jaře příštího roku. Držím vám pěsti a těším se na další zprávy.
Ruth z norského kurzu